Recenze: Podivné město

Název: Podivné město / Hollow City

Autor: Ransom Riggs

Série: Sirotčinec slečny Peregrinové / Miss Peregrine

Díl: 2.

Počet stran: 419

Nakladatelství: Jota

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Deset podivných dětí prchá před armádou obludných monster.

A pomoci jim může jen jediný člověk – jenže ten je uvězněn v těle ptáka.

Mimořádná pouť, která začala v knize Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pokračuje. Jacob Portman se vydává se svými novými přáteli na cestu do Londýna, podivného hlavního města celého světa. Doufají, že zde naleznou lék pro svou milovanou ředitelku, slečnu Peregrinovou. Jenže ve městě ničeném válkou číhají nečekaná překvapení na každém rohu. A než Jacob dovede podivné děti do bezpečí, musí učinit důležité rozhodnutí, které se týká jeho lásky k Emmě Bloomové.

Sirotčinec slečny Peregrinové vtáhne čtenáře do imaginárního světa telepatie a časových smyček, cirkusových triků a vlkodlaků – do světa obydleného „podivnými“ dospělými, vrahounskými stvůrami a bizarními druhy zázračných zvířat. Stejně jako v prvním díle v sobě i druhá část Podivných dětí spojuje napínavou fikci s dosud nepublikovanými dobovými fotografiemi a nabízí tak jedinečný čtenářský zážitek.

První dojmy z obálky:

Krása, krása, krása. Stejně tak je naprosto úžasné grafické zpracování uvnitř (a nejsem sama, kdo to říká), díky kterému koukáte jako puk už jen na začátku nové kapitoly. A nezapomínejme na černobílé fotografie, které živě doprovázejí příběh a nutí mě ptát se, jestli je autor doplnil až po napsání románu nebo se jimi inspiroval, neb ta podobnost s danou situací je možná až trochu podivná.

Co docela úzce souvisí s obálkou, je název. Zcela upřímně nevím jestli by nebylo vhodnější ponechat originální Město netvorů, i když chápu, že díky Podivnému městu si čtenář ihned pospojuje souvislosti mezi prvním a druhým dílem. Fuh, ukázka jak příšerné dilema kolikrát určitě musí být překladatelem.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Ransom Riggs vyrostl na Floridě, ale nyní je jeho domovem kraj podivných dětí – Los Angeles. Byl odkojen duchařskými příběhy a britským humorem, což zřejmě vysvětluje, proč píše právě takové příběhy, jaké píše. Existuje nenulová možnost, že je právě teď u vás doma a pozoruje vás z úkrytu pod postelí. (Běžte to prověřit. Počkáme na vás.)

Pokud ho nenajdete tam, můžete se s ním setkat prostřednictvím Twitteru @ransomriggs nebo na ransomriggs.com

Moje poznámka: Ransom Riggs se oženil s Tahereh Mafi, autorkou dystopie Jsem roztříštěná, proto pokud jste to doteď nevěděli, tady to je.

Recenze:

Po dlouhém dvouletém mučení tu je konečně druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti, jediného hororu, který jsem byla kdy ochotna číst. Že tahle recenze bude určitě zaujatá? To tedy bude, sakra, protože je to jedna z mých nejoblíbenějších knih. Tak, výstražný maniacký smích bychom měli, teď se dáme do práce.

I když jsem se ke grafickému zpracování vyjádřila už výše, musím zopakovat, že když vás nezaujme obsah, můžete vzít jed na to, že ty fotografie a zdobené stránky uvnitř ano. Co je důležité vědět, je, že jsou tyto „podivné“ fotografie stejně jako v jedničce naprosto synchronizované s textem a doplňují tak vaši představivost. Pro toho kdo ji má menší velká úleva, pro ty větší snílky příjemné osvěžení.

Co mě zaujalo hned na začátku, byl autorův styl. Neberte mě špatně, první díl jsem samozřejmě četla, přeci jen si teď už do detailů nevzpomenu, jak na mě Sirotčinec působil. Proto jsem si po celé Podivné město neustále opakovala mantru „ten chlap je génius“. Jak jinak byste vysvětlili pocit, jako by vám příběh vyprávěl samotný hlavní hrdina Jacob někde u krbu? Odpovím si sama. Nevysvětlili.

Ze všeho nejlepší na této sérii shledávám atmosféru, při které máte někdy pocit, že si uděláte bobek do gatí a jindy zase, že jen ta samotná podivnost dětí a příběhu uvalí na svět za oknem mlhu a déšť, tak charakteristickou pro Velkou Británii. A jako by toho nebylo málo, v knize se musejí vyskytovat ty podivné děti.

Nevím proč, ale na začátku knihy jsem neustále přemýšlela, jestli těch podivných dětí nebylo v prvním díle víc, proto jsem taky nejméně půl hodinky listovala prvním dílem, přičemž jsem došla k závěru, že ty ostatní děti z fotografií jsou nejspíš v jiných smyčkách nebo byly postupně schlamstnuty mými milovanými netvory. V tomto případě hádám spíš to druhé. Co jsem ale chtěla říct, je, že naprosto zbožňuju schopnosti levitující Olivy a ohnivé Emmy. Nezanedbatelný je rovněž osobitý styl Horáce a přímo na nervy jdoucí sarkasmus Enocha. Samozřejmě nesmíme zapomínat ani na Millarda (ostatní podivné děti, které jsem nezmínila, mi prosím odpusťte), neviditelného chlapce, který mě pokaždé něčím rozesměje – už jen to že si bez ostychu kolikrát chodí nahatý, mě dovádí k neskutečnému smíchu. Osobnostně je mi řekla bych nejbližší, neustále mě fascinuje ten jeho až podivný smysl pro detail. Rovněž nezanedbatelná je Emma a její vůdčí schopnosti. Z nových postav si zatím netroufám nikoho vybrat.

Co bych nechtěla opomenout, je, že upřímně doufám v brzké vydání třetího dílu, protože jinak si osobně dojedu za Riggsem a nakopu mu tu línou spisovatelskou zádel. Osobně si myslím, že ať už do budoucna tento autor napíše cokoli, já si to zaručeně přečtu.

Celkově hodnotím tento díl za úspěch, protože splnil má vysoká očekávání a opět mě přiměla zdravě se bát (alespoň o něčem, můžu prohlásit, že mě nezadrží v cestě na záchod). Také bych chtěla zdůraznit, že to není to typické romantické YA, kterých je dnes jako hub po dešti, tudíž si knihu mohou přečíst všichni, kdo mají rádi fantasy s nádechem strašidelna. Dokonce si troufám tvrdit, že v jakémkoli věku – jinak řečeno, jestli si to nepřečtete, tak vám to stejně jako té holce u zubaře, co se ptala na obsah, prostě vnutím. Obzvlášť, když se chystá filmové zpracování pod taktovkou Tima Burtona.

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Jota