Recenze: Není přání jako přání

Název: Není přání jako přání / Be Careful What You Wish For

Autorka: Alexandra Potter

Počet stran: 309

Nakladatelství: Kristián

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Samostatná rusovlasá Londýňanka Heather se stále vyrovnává s nevěrou bývalého přítele, po němž jí zůstaly jen hořké vzpomínky a nesplacený byt. Jednoho dne v dešti potká cikánku, která jí vnutí vřes pro štěstí, který prý splní všechna přání. A svět se jako mávnutím kouzelného proutku skutečně začíná měnit a život se rozjasňuje. Splněná přání začínají nabírat na obrátkách, Heather je zaskočená tím, co se děje. Ale když do rodinného života zasáhne nečekaná a vážná nemoc otce, usoudí, že je nejvyšší čas na vřes zapomenout a ujasnit si priority. Váhá, jestli jí přání skutečně plnil vřes, nebo to byly shody okolností a náhody. Těžko říct…

První dojmy z obálky:

Bezkonkurenčně lepší než ta originální, absolutně božácká, kreativní a hodící se k ostatní knihám autorky. V knihkupectví bych na ni šáhla automaticky.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Narodila se v roce 1970 v Bradfordu v anglickém Yorkshire, na univerzitě v Liverpoolu vystudovala anglickou literaturu a filmovou vědu. Po dokončení studií se stala redaktorkou křížovkářského časopisu v Londýně, postupně začala přispívat do řady lifestylových titulů (ELLE, Company, She, Red, More!, Here, Cosmopolitan). Půl roku strávila v Sydney, kde pracovala pro australskou mutaci časopisu Vogue a magazín Cleo. Literárně debutovala v roce 2000 románem Co je nového, kotě? (What’s New, Pussycat?). Nyní žije v Los Angeles a věnuje se pouze beletrii.

Vydala dosud devět romantických komedií, v nichž opakovaně pracuje s motivem zklamání ze splněného snu. Její knihy jsou hojně překládány a ke třem z nich byla zakoupena filmová práva.

Více se o ní můžete dozvědět na alexandrapotter.cz nebo na alexandrapotter.com

Recenze:

O knihách Alexandry Potter jsem si toho vyslechla kvanta, k tomu ty úžasné obálky a nakonec jako třešnička na dortu billboard, na který musím poslední dobou neustále narážet. Nějakou chvíli už proto uvažuji, že bych si od ní něco pořídila, mezitím mi do cesty vstoupil ten formulář, který vybraným blogerům sliboval libovolnou knihu od této autorky. K mé radosti se zadařilo, a do mých rukou tak přistála tato kráska.Což mi připomíná, že bych už fakt měla přestat vzdychat nad tou krásnou obálkou, jinak budu mít brzy dechové potíže. Ale tohle je ta část, kdy mám hodnotit obsah, tak ať nestojím nad špatným hrobem.

Není přání jako přání má už od začátku takový ten sympatický nádech, který ráda vídám u filmů (ano, takových těch amerických, u kterých se příjemně odreagujete), proto jsem od začátku do konce měla úsměv na tváři a v hlavě vzduchoprázdno. Velmi ráda bych proto napsala, že se jedná jen o příjemnou oddechovku, ale ono tomu tak není. Jedna věc, které si na knihách cením, je lehký styl a tím pádem i čtivost. Tou druhou věcí je nějaká pointa. Té se mi obvykle v těchto žánrech nedostává (výjimkou jsou takové ty superultra geniální knihy, co vás osloví hned po pár větách), proto od nich obvykle nic moc neočekávám, protože vím, že v polovině těchto případů bych byla zklamaná. Alexandru Potter bych zařadila právě do té druhé kategorie, která mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři a zároveň mě nechá se nad pár věcmi zamyslet. Za takový menší bonus pokládám, když je mi dané téma blízké, to jsem pak takříkajíc v nebi. Hm, a tady nastává ten problém. Tímto tempem budu mít totiž další vytvořenou závislost - v tomto případě Potterovskou.

Velmi sympatická mi byla samotná hlavní hrdinka, která ač mohla, nepřála si nic až tak nemožného, ale chovala se jako člověk, co chce mít prostě šťastný život. Což mě přivádí k myšlence, co bych si asi na jejím místě všechno přála já... Sakra, asi bych tak skromná být nezvládla... Celkově se mi ale hlavní hrdinka líbila hlavně díky svým vtipným poznámkám, které mě často pobavily a rozesmály. Možná právě proto se mi tak zamlouvala...

Já vím, není to nic převratného, ti co knihu četli většinou dali takové to 4/5 a při mé recenzi si pravděpodobně říkají, co tak magořím, když nejde o žádný akčňák, ale když já kromě Kateřiny Petrusové v poslední době nic tak dobře oddechového nečetla, proto jsem tak nadšená, dámy jistě pochopí. Co se tím ale snažím říct, je že nečekejte nic absolutně převratného, stejně jako většina knih tohoto žánru je poměrně předvídatelná (aby ne, jen tak se nestane, aby hlavní hrdinku na konci srazil vlak) a pro některé tak možná i trochu nevhodná.

Není přání jako přání bych doporučila výhradně ženám, co si rády odpočinou od všedního světa a nemusí po celý příběh nadávat, že hlavní hrdinka je absolutní blbka, nebo že se to celé nějak divně čte. K tomu si myslím, že zrovna tahle kniha má poměrně zajímavé téma, které by snad mohlo oslovit každého z nás, protože kdo nemá žádné přání? Vždycky je něco, kvůli čemu se snažíte dál a nemáte klidu, dokud toho nedosáhnete. K sobě samotné pak musím říct, že při příštím nákupu knih nesmím zapomenout přihodit do košíku i něco od Potter, protože tohle byl balzám na moji poslední dobou přetíženou duši. A nekoukejte na mě tak divně, to hodnocení si kniha vážně zaslouží.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji komunikační agentuře KRISTIÁN