Autorka: Sarah Crossan
Série: Dech / Breathe
Díl: 2.
Počet stran: 279
Nakladatelství: Baronet
Rok vydání: 2014
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání. Představte si ale svět, ve kterém si jen privilegovaní mohou koupit dostatek kyslíku k tomu, aby mohli tančit či si zahrát obyčejný fotbal. Svět, kde chudí jen stěží zaplatí účet za vzduch nezbytný k životu. Svět, v němž po netušené katastrofě přežívá zbytek obyvatel v hermeticky uzavřených městech s vlastní atmosférou. Pustou planetu Zemi, kde nejvzácnějším rostlinným druhem je obyčejný strom. Právě v takovém světě žije Alina, Bea, Quinn a jejich přátelé. Od ostatních mladých lidí se liší svou přemýšlivostí a odvahou něco ve svém okolí změnit. Odvahou nadechnout se jinak než druzí – svobodně.
První dojmy z obálky:
Bezchybná, nádherná, zelená... Skvělá grafická práce.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Recenze:
Bože, já tak miluju dystopie... Ještě víc pak ty lepší, které dokáží nějakým způsobem vyčnívat. Dech a vzdor mezi ně určitě patří - vlastně bych řekla, že se řadí do těch pěti mých nejoblíbenějších, což je celkem úspěch, vezmeme-li v úvahu, že první díl jsem četla teprve měsíc zpátky. A upřímně, po tomto maratonu mám pusu pořád někde dole u nohou, neustále zírajícíc na tu poslední stránku.
Můj stav zapříčinilo hned několik věcí. Tou první je absolutní a neodvratná touha zakrýt si hlavu polštářem, protože příběh vypadá až příliš realisticky - osobně sama dost řeším, jak moc jde naše příroda do háje a my nejsme schopni chovat se k ní uctivě, protože kovy a plasty jsou nám očividně mnohem bližší. A mně je to líto, protože pak musím mít obavy, že skončíme podobně jako v této knize. Jasně, má to své občas trochu nelogické chyby, ale znáte to - svým oblíbencům odpustíte cokoli.
Silnou stránkou jsou jak v Dechu, tak ve Vzdoru postavy. Ty jsou velmi výrazné, proto není pochyb o tom, že si je čtenář bude pamatovat ještě velmi dlouho po přečtení. V tomto díle konkrétně tou nejvýraznější, která přibyla, byl Ronan. Pro nás čtenáře to znamená jednak nový charakter, který můžeme prozkoumat, rovněž však i nový pohled, ze kterého je kniha psaná. Pokud jste četli první díl, víte, že se vyprávění jednotlivých postav střídá, co mi doteď vrtá hlavou, je, že nepoužila er-formu, která v takových případech obvyklá. Namísto toho si vybrala tu "ich" a doplnila ji přítomným časem, což pro některé může být zvláštní už samo o sobě. Někomu se možná i stane, že mu přímo nesedne, záleží ale hlavně na tom, jak moc jste ochotni experimentovat. Mně osobně ten přítomný čas poté, co jsem přečetla Jsem roztříštěná přijde asi nejbližší a velmi často jej vyhledávám. Vím ale, že všeobecným stereotypem je ten minulý čas, proto raději varuji dopředu.
Až na ty již zmíněné nedostatky mi prostředí knihy přijde dobře zpracované - najdete zde jak nové vynálezy budoucnosti, tak i typickou pokřivenou logiku dystopií. Stejně tak vám bude občas až děsivě zle, protože budete vědět, že až tak moc daleko od takového kolapsu nejsme. Druhý díl konkrétně je stejně dechberoucí jako díl první, plný překvapení a zvratů, které vám nedají spát (v tomto případě doslovně, mám kruhy pod očima jen kvůli této potvoře). A samozřejmě také koncem, který se dá vystihnout pouze jedním slovem. KONEC - vím děsně originální.
Dilogii Dech (omlouvám se, pořád mi není jasné, jestli to mám nazývat duologii, dilogii nebo něco úplně jiného) bych doporučila samozřejmě milovníkům dystopií a možná i těm, kteří ještě nic z tohoto žánru nečetli - byl by to jistě skvělý začátek. Naopak ti, co jsou už pomalu k tomuto žánru skeptičtí by měli dát ruce pryč, protože k vašemu zklamání to stále není kniha, která by se vyrovnala vašim legendárním Hunger Games - nutno podotknout, že jestli budete smýšlet takto, pravděpodobně si do smrti nepřečtete ani ten slabikář.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku vděčím nakladatelství Baronet
Social Icons