Ano, já vím, že jsem zaspala dobu o asi 4 týdny, ale je to moje tradice, takže si ji neodpustím. Rok 2014 byl na knihy absolutně úžasný, co se ale týče stránek, bylo to horší. To se dalo taky čekat, ten rok byl jeden z nejhorších v mém životě a ty stresy byly vážně příšerný. Přesto jsem přečetla spoustu skvělých knih, o jejichž jména se s vámi chci podělit. Omlouvám se předem, jestli na nějaké zapomenu, není to moje chyba. 🙂
(ano, jestli plánujete tohle celé přečíst do konce, budete potřebovat dobrou hudbu)
První přečtenou knihou v tomto roce byla Nezkrotná, třetí díl Crossfire. Skoro se až zdá, že by vážně mohl být poslední, přesto se ale chystají ještě další dva. Na odreagování určitě super. V souvislosti s Nezkrotnou mě napadá Padesát odstínů svobody, kniha, kterou jsem už prostě nedočetla. Nevím, asi mi ruplo v bedně, ale žádná kniha z tohoto žánru by neměla mít tolik stran. U toho třetího dílu jsem to vzdala někde na 120. straně. Fakt nemám nervy na to, abych pořád četla dokolečka o tom samém a mezitím se událo maximálně tolik, že si vnitřní bohyně prdla. Žili šťastně až navěky, Ana měla s Christianem plno dětí a jestli neumřeli, dělají to doteď. Fajn. Jdeme dál.
Jedním z největších překvapení pro mě bylo Volání netvora – dokonalá kniha s nádhernými ilustracemi. Krásně mi zahrála na city. Pak následovalo Easy? a Dublin Street. Obě knihy něčím speciální, Dublin Street mile překvapila. Nevyhnula jsem se ani re-readingu, a to na Vampýrskou akademii a Hunger Games. Samozřejmě v souvislosti s filmy. Ten byl co se týče VA dobrý, filmová Rose měla charisma (ale mohla v některých partiích pár kil nabrat), co je nejhorší, je absence druhého dílu. Hm… Třeba se to ještě změní. A Hunger Games… Mám něco ještě vůbec dodávat?
Dýchání pod vodou a Hvězda. Hvězda lepší, velmi výjimečná a ojedinělá ve své kategorii. Dýchání pod vodou… Těžké téma, no. Taťána a Alexandr + Letní zahrada… Do pr… Já se omlouvám, ale to byla hrozná síla. Jestli se někdy ten Měděný jezdec dostane na stříbrné plátnu, umřu už jen při úvodních titulkách. A pak Zlodějka knih. Nádherná kniha, nádherný film. Obojí mělo emoce, i když kniha byla samozřejmě lepší. Ale filmová Liesel byla úžasná. I Max. A když už jsme u té historie, taky tu bylo Ve stínu černých ptáků. Ne, tohle monstrum nechci už nikdy ani vidět. Všechno bylo tak procítěné, reálné a z toho konce mi bylo hrozně špatně. Jedna z nejdotaženějších knih, co jsem kdy četla. Ale na mě prostě moc.
Ha, a pak jsem narazila na Austenland. Perfektní snímek, méně perfektní kniha. Přesto se to četlo dobře. A samozřejmě trilogie Rudá jako rubín přečtená na jeden zátah. Krása, i film byl zajímavě zpracovaný, ale až moc namíchaný. Sakra, přečetla jsem v tomhle roce vůbec něco vyloženě hrozného? Jo, Odstíny života. Něco, co mohlo dopadnout dobře, kdyby děj nebyl tak napěchovaný.
Ten, kdo stojí koutě, tenká kniha plná myšlenek a inspirace. Kdyby nic, tak tuhle a Zlodějku knih si musíte přečíst. A nesmím ani zapomínat na S hlavou v oblacích (pejru) a Pekáč buchet. Ta první byla lepší, ta druhá byla sice dobrá, ale měla své chyby. Víc se brzy dozvíte v recenzi.
Včera Tě budu milovat, jedno z dalších šokingů tohoto roku. Nečekala jsem moc a dostala jsem hodně. V souvislosti s překvápkem si pak vybavím Slzy muža, prvotinu slovenské autorky, která mě hrozně mile překvapila. Musím si koupit i Životom nekráčam sama. Určitě. První hrob napravo a Druhý hrob nalevo – hrozně vtipné detektivky se smrtící dávkou sarkasmu. Nedala bych je ani za nic.
Selekce, to byla takové příjemná výplň, ale nic převratného. Rovněž jsem přečetla i pár klasik. Jsou jimi Lakomec, Král Oidipús a Kulička. Takové ty krátké a vyjma Oidipa mě to bavilo.
Kdyby se mě někdo zeptal na nejočekávanější novinku, řekla bych Podivné město. To byl sakra nářez. Jediný horor, který jsem schopna číst. Já se tak moc těším na zpracování od Tima Burtona!
Eleanor a Park jsem očekávala stejně horlivě a má trpělivost se vyplatila. Vím, že se opakuji, ale překrásný příběh. No, a nakonec Tady a teď + Markutské království. Tady a teď se mi líbilo, ale v některých ohledech to bylo vážně divné. Markutské království… To jsem přečetla jeden díl a ani nejsem zvědavá na další. A to jsem si koupila oba díly. Ach jo… Když ono to bylo tak hrozně… Já nevím, ale asi tisíckrát za den na někoho narážet… + Kdykoliv se vyskytl nějaký chlap, hlavní hrdinka ho musela přitahovat. Samozřejmě.
Na závěr… Vím, že jsem nastopro něco zapmněla, občas i záměrně, protože článek už je takhle hrozně extrémně dlouhý. Nevím, jestli to vůbec někdo dočetl do konce, jsou to takové chaotické neuspořádané myšlenky těch knih, o kterých bych chtěla něco napsat. Tento rok bude určitě lepší (musí), měla bych toho přečíst i víc… Snad… Ale raději nebudu nic slibovat, nebo mi do toho zase něco vleze. 😀
Social Icons