Recenze: Pekáč buchet

 Název: Pekáč buchet

Autorka: Kateřina Petrusová

Počet stran: 159

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Vazba: Pevná

Děj:

ONA
Redaktorka ženského časopisu, expertka na vaření. Miluje nové recepty, oprašuje staré po babičkách, dobrého jídla se nikdy nepřejí a je pro ni středobodem vesmíru. Sama o sobě říká, že je gastrosexuálka. Sport je pro ni nutné zlo, aby nenakynula jako její milované tvarohové buchty. Jmenuje se Klára.

ON
Adrenalinový sportovec. V létě leze po horách, v zimě po zamrzlých vodopádech. Sport je součástí jeho života a nedokáže bez něj existovat. Jeho břišní, zádové, hýžďové, no prostě všechny svaly, podle toho patřičně vypadají. Pekáč buchet může spořádat na posezení a nebude to na něm vůbec vidět. Jmenuje se Matouš.
Je vůbec možné, aby dva takto rozdílné světy fungovaly společně? Stačilo jediné včelí bodnutí a následná prudká alergická reakce, a bylo to. Náhoda je spojila dohromady, a tak na nich můžeme otestovat hned dvě lidová moudra: že láska prochází žaludkem, a že láska hory přenáší.

První dojmy z obálky:

Nejoriginálnější jako jsem zatím viděla. Fakt nádherná, celá rodina se se mnou shodla v tom, že naše vysněná domovská krajina by vypadala nějak takto. :D Už jen kvůli ní si myslím, že si ji mnoho čtenářů v knihkupectví otevře. A pak je tu ta zábavná diskuze, která mi vrtá v hlavě. Nedávno jsem zaznamenala, že převážná většina blogerů potvrdila "knižní rozpad". I to se bohužel někdy stává, já naštěstí můžu se sepjatýma rukama poděkovat bohu, že se mi to nestalo. Ale je pravda, že ty zadní strany vypadají trochu podezřele. Navíc, zadní deska při otevírání hrozně divně vrže. Prosím, prosím, ať se pletu a vydrží to i další přečtení, nebo budu zlá. :D

Hodnocení obálky:

O autorce:

Kateřina Petrusová je spokojená manželka, pyšná matka a psavec, chvílemi hodně líný a nepravidelný. Narodila se před třiceti lety v Pardubicích, a přestože má svoje město ráda, zanedlouho se přestěhuje o pár kilometrů dál, kde bude moct ráno v pyžamu otevřít francouzské okno v obýváku a vyjít na zahradu.

Píše s většími či menšími přestávkami patnáct let – povídky, pokusy básničky, blogové zápisky i pár úplně opravdových článků na internetu. Naplno se do toho vrhla před třemi lety, kdy narazila na skupinku stejně nadšených pisatelek a pořídila si s nimi povídkový web.

Psaní je pro ni relax a zábava. A pokud pak čtení toho, co napíše, pobaví i někoho dalšího, je to další, úžasný bonus.

Její web najdete na adrese: katerinapetrusova.cz

Recenze:

Kateřina Petrusová je u nás už celkem profláknutá autorka a kdyby se mě někdo zeptal na mé aktuální české oblíbence, určitě by byla mezi nimi. Začalo to Nebezpečnou láskou, pokračovalo to S hlavou v oblacích (pejru) a momentálně se to zastavilo u Pekáče buchet. Ach, jak já se na tohle malé dílko těšila. Abych to upřesnila pro ty, co s tímhle ďáblem ještě nemají co do činění, její vtip je řekla bych až morbidní. Proč? Protože vás sadisticky mučí až dokonce, dokud nezemřete v křečích smíchu. Ale to bych už předbíhala.

Pekáč buchet  má naprosto úžasnou hrdinku, která si vás získá hned na prvních stránkách, kdy cvičí v tělocvičně, aby si mohla dovolit dělat tu profesi, co dělá. Abych to upřesnila, funí u toho jako kůň a po pár minutách má pocit, že uběhla maraton. Její práce je jídlo. Dobré jídlo. Hodně dobrého jídla. Průser pro krásnou linii. A pak je tu Kopřiva, o kterém má tendenci tvrdit, že je oproti ní naprosté dítě. Ostatně, právě tohle mě na ní štvalo nejvíc - v těchto chvílích působila jako 60-ti letá babka, co si namlouvá dvacetiletýho. Takže jo, tímhle mi fakt lezla na nervy. + Nevadilo by mi, kdyby další kniha měla konečně nějaké dva hrdiny, co by se něčím zásadním odlišili od těch předešlých.

Co mi lezlo na nervy ještě víc, byly ty recepty. Knihu jsem četla na jeden zátah v noci, v době, kdy mám zapovězeno vzít do huby byť jen jablko. Takže ne, nadšená jsem z nich nebyla. A to byl na jeden na jednu kapitolu. Jo, oblizovala jsem se i u konečného párku v rohlíku, což je naprosto ponižující, ale chápejte mě, mou největší láskou života je žrádlo. :D

Od Pekáče buchet jsem čekala hodně, přinejmenším pořádnou dávku humoru, romantiku a nějaký alespoň ucházející oddechový příběh. Stejně jako u minulých knih Petrusové. A nemůžu tvrdit, že jsem se nezasmála, ani že jsem se nebavila, jen... Já nevím, nebylo to ono. Nesedlo mi to tak jako Oblaka a ten konec mi přišel... No, zvláštně nepatřičný. Nevím, kdyby se to popsalo trochu jinak a ještě na trochu víc stránek... Šlo by to, věřím tomu, že šlo. Takhle z toho mám podobný pocit jako z pohádky Honza málem králem, u které jsem nikdy nevěděla, jestli se má jednat o komediální nebo dramatický snímek. Tady to samé. Prostě nevím. Nepasuje mi to do kontextu. 20 stran na tohle je hrozně málo. S hlavou v oblacích mělo všechno správnou délku a i ten "zvrat" mi do kniha pasoval. Pardon, ale tohle ne. Ne.

Neskutečně jsem ocenila zmínku o Marvinovi a Markétě, jen by mě zajímalo, co bylo to překvapení, které měli přichystat... A samozřejmě... není nějaké pokračování? Hrozně by mě zajímal osud Míši a Miloně (jo, pořád se u toho jména směju). Chudák, co se kvůli němu natrápila a ještě ke všemu neví na čem je. Moment... *kouká jako puk* Bože, ono fakt bude! Ano! Dobře, hned mám lepší náladu. Pak je všechno v pořádku. :)

Pekáč buchet mě v určitém ohledu zklamal, přesto nemůžu říct, že by se mi nelíbil nebo že bych si ho nepřečetla s chutí klidně ještě jednou. Což je dobře. Protože o kolika knihách ve svém životě můžu říct, že bych si udělala číst na jejich re-reading? I když si doma hromadím pěknou sbírku a pořád si říkám, jo, až bude čas, tak si to klidně přečtu znova, vždyť to bylo super. Realita je ale krutá, jen na malý zlomek z těch krásek si udělám čas znovu, ty tenké knížky u mě jako u knihomola prostě vedou. Krásné na oddych s brané s humorem a pořádnou dávkou jídla. Jen poznámka pro mě: Příště nečíst v noci.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment