Autorka: Martina Wolfová
Série: Dotkni se osudu
Díl: 1.
Počet stran: 247
Nakladatelství: Metafora
Rok vydání: 2015
Děj:
Když mladá léčitelka Saffron potká zvláštního muže, je z toho láska… přímo andělská.
Saffron by byla úplně obyčejná mladá žena. Kdyby ovšem neměla jednu velmi neobyčejnou schopnost: dotekem rukou vyléčit všechny nemoci. Když se však setká s Nakirem, který má přes pohlednou lidskou podobu k člověku daleko, záhady ještě narostou. Kde se tahle Saffronina zázračná dovednost vzala? A co s tím mají společného děsivé sny o dívce z minulosti?
Láska se ale nevyhýbá ani nadpozemským tvorům, jako je Nakir, a neobvyklý pár se pouští do boje s osudem…
První dojmy z obálky:
Krásná, nádherná a poutavá. A ten font nadpisu je dokonalý!
Hodnocení obálky:
O autorce:
Psaní propadla už na gymnáziu a od té doby se bez něj neobejde. Dlouho tvořila tzv. „do šuplíku“, než přišlo Prokletí ohně. A i tento příběh čekal několik let, než se odvážila nabídnout jej k vydání. Než se odvážila uvěřit, že je natolik kvalitní, aby mohl vůbec někoho zaujmout a potěšit. Protože to je jejím cílem – potěšit a pobavit všechny, kteří po jejích knihách sáhnou.
Vždy si přála být spisovatelkou. Ani zdaleka si netroufá tvrdit, že jí nyní je, vydání Prokletí ohně je ale rozhodně splněním jejího velkého snu. Nyní v e-boocích vychází i Dotkni se osudu a Zázračná esence.
Její web najdete na adrese: martinawolfova.cz
Recenze:
O Martině Wolfové vím už poměrně dlouho díky její prvotině Prokletí ohně. Tu jsem pro upřesnění nečetla, zdárně po ní pokukuju už dva roky, co je v prodeji a pokaždé dojdu k tomu, že ne, možná později. A pak tu máme její dvě nejčerstvější dílka Dotkni se osudu a Zázračná esence. Obě k sobě pasují do jedné série a vycházejí formou e-booku. Tady mě okamžitě polapila anotace prvního dílu, takže nebylo co řešit.
Knihu jsem přečetla přesně za jeden den. Jop, ráda si zaznamenávám časy, kdy knihu začínám číst a kdy ji přečtu. Tohle se mi stalo poprvé – 0:55 započato, 0:55 skončeno. To jen taková drobnůstka na okraj, neboť já vážně miluju náhody. Co mi trvalo strašně dlouho, bylo srovnat si dojmy. A jen tak na začátek, ono to bylo vážně těžké.
Čemu jsem se na začátku nemohla ubránit, bylo srovnávání se Stmíváním (chyba, chyba, chyba). Upřímně si myslím, že tomuto se nevyhne asi nikdo, kdo knihu čte. Otázkou je, zda jste už pomalu „zblblí“ všemi těmi YA romancemi podobně jako já a záměrně si píšete společné charakteristické znaky, nebo na dílo pohlížíte jako na samostatný celek, který snad ani srovnávat nejde. Abych dokončila svou myšlenku, ano, jistá podobnost tu je, ale není to nic, co by se nedalo přejít. Obzvlášť když do misky vah přihodíme rukavičky a křídla.
V knize najdeme anděly, zbloudilé duše, něco málo ze Salemu a drobnosti jako jsou aury nebo léčitelství. Ptáte se, jak tyhle věci mohou společně fungovat? Tím lepidlem je náboženství, které najdete vsunuté do téměř každé věty. Divné? Ne. Tento mechanismus kupodivu funguje čistě a bez zádrhelů s tím, že si může dovolit i nějakou tu romantiku. Po dlouhé době mohu tedy říct, že jsem zase natrefila na něco, co jsem ještě nečetla. Dokonce ani ten konec jsem nečekala. Což mě přivádí k tomu, na co si chci postěžovat už od té doby, co jsem knihu dočetla.
Co vyloženě miluju, jsou originální konce. Samostatná kapitola jsou pak konce smutné. Ještě jsem nezačala číst Zázračnou esenci, takže nevím, jestli v tomto duchu autorka pokračuje, nebo se stane zázrak a tohle celé obrátí v jeden velký špatný vtip, v každém případě v současné době to vypadá tak, že chci Nejvyššímu nakopat zadek. Na druhou stranu kniha alespoň nepůsobí tuctově. A to je dobře, moc dobře…
Co se týče již nakousnutých hlavních postav, nejvýraznější pro mě byla Sarah, „matka“ Saffron. Jak já tu ježibabu nesnášela… A nechápala. Naproti tomu Abigail jsem chápala až moc dobře a i když ze začátku mě její chování mrzelo, ke konci jsem si ji oblíbila. Hlavní hrdinka Saffron pro mě byla občas trochu oříšek, ne se všemi jejími názory a rozhodnutími jsem souhlasila. Celkově ale nemůžu říct, že by to byla špatná hrdinka, ani že by byla vyloženě protivná nebo tak něco. Nakir… To byl takový ten typický neodolatelný pablb, kterého si při jeho téměř-pádech z větví borovice nešlo nezamilovat. Stejně tak jsem mu chtěla v některých situacích jednu natáhnout, ale to patřilo k věci. A nakonec, mým favoritem byla Mary. Obdivovala a litovala jsem ji zároveň, její příběh byl velmi smutný. Život prostě není fér…
Dotkni se osudu pro mě bylo jedno velké překvapení, autorce psaní perfektně sedlo a i když pár věcí trochu skřípalo (ano, teď mluvím o tom odstavci, kde jsem odkazovala na Stmívání), jako celek se mi to líbilo. Pro ty co jsou jako já posedlí fantasy by to pak měla být snad už jasná volba. Sama za sebe musím říct, že Prokletí ohně si pořídím brzy (jen co se mamka opakovaně chytí do pasti a zeptá se, jestli nepotřebuju nějakou knihu) a jestli někdy vyjdou v knižní podobě i tyhle dvě krásky, začnu si brousit zuby i na ně.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství Metafora
Social Icons