Recenze: ONA

čtvrtek 12. února 2015

Název: ONA / Her

Autorka: Carey Heywood

Série: ON / Him

Díl: 2.

Počet stran: 223

Nakladatelství: Galatea

Rok vydání: 2014

Děj:

Její verzi příběhu už znáte, nyní se přečtěte o jejich lásce i z jeho pohledu.

„Snažit se na NI zapomenout bylo zbytečné. ONA, která odešla bez rozloučení, se mi úplně vryla pod kůži.“

Když měli v šesté třídě společně vypracovat literární projekt, neměl Will Price ani ponětí, že se právě ONA stane jeho nejlepší kamarádkou. Časem přátelství přerostlo v lásku. Znamenala pro něj vše, po čem toužil a co ve svém životě potřeboval. ONA však jedné noci bez slůvka vysvětlení zmizí. Bez NÍ Willův život ztrácí smysl, neví jak dál, tápe v nejistotě a obavách. Co prožívá a jak tráví těch dlouhých sedm let, kdy nemůže být s NÍ?

A když se ONA vrátí, co udělá, aby JI získal zpět?

První dojmy z obálky:

Ehm. Ne. Tohle může maximálně zapůsobit na nějakého chlapa, který zabloudil do špatné sekce knihkupectví. Šaty by byly lepší. Klidně nějaké těsné. Ale šaty. Teda pokud předpokládám správně a cílovou skupinou je ženská půlka zeměkoule.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Carey Heywood žije v Richmondu ve Virginii (USA) se svým manželem, třemi dětmi a pejskem Yokiem. Pracuje ve světě financí a ve svém volném čase pečuje o svou rodinu a přátele. Po nocích se ovšem noří do svého imaginárního světa svých literárních postav a přitom si pravděpodobně pochutnává na gumových bonbónech, která má ráda.


Recenze:

Není tomu tak dávno, co jsem v rukou držela knihu ON. Ta ve mně vyvolala rozporuplné pocity – na jednu stranu se jednalo o skvělou oddychovku s trochu jinou zápletkou, než mívají New Adultovky normálně, na stranu druhou jsem ale nebyla schopna uvěřit, že by se něco takového mohlo přihodit v reálu. Výsledkem bylo obstojných 7 hvězdiček. Do druhého dílu jsem sice nešla přímo s nadšením, ale byla jsem určitě zvědavá. Stejný příběh psaný ze dvou pohledů má totiž vždycky něco do sebe a já si nemůžu pomoct, ale vždy se zálibou, jak to nejeden autor pohnojí. Já vím, jsem hrozná, ale když se to někomu povede, tak na svou obranu musím říct, že vždycky ochotně smeknu.

Upřímně řečeno, kdyby ONA vysvětlovala všechno tak důkladně jako ON, zcela určitě bych porušila své dlouholeté pravidlo a druhý díl bych si přečetla dřív. Na rozdíl od Sáry je Will totiž mnohem sympatičtější a i když nad některými jeho myšlenkami máte tendenci vrtět hlavou a mrmlat si, že takový zamilovaný blázen prostě existovat nemůže, je to lepší. Minimálně vás můžu ujistit o tom, že mu nemáte chuť nabančit tolik jako Sáře v okamžik, kdy jste se dozvěděli, proč odešla. Ach, to mi připomíná, jak moc jsem na ni při té scéně cenila zuby. Hm, bojovník z ní zřejmě nikdy nebude.

V prvním díle se střídá přítomnost s minulostí, ten druhý jde hezky postupně, tudíž začínáme prvním setkáním Willa a Sáry a končíme… Ale ne. Nebudu vám přece spoilerovat. Musím říct, že tato forma se mi líbila víc, první díl si hrál na rádoby napětí, ale já byla vždy zmatená, když se přeskočilo z „dřívějšího já“ na to nynější. Víte co, sedm let je dlouhá doba a je dost rozdíl, jestli čtete o dvou puberťácích, nebo o dospělých jedincích. Škoda, že tak nebyl napsán i ON, knihu čtenář přece nečte jen kvůli tomu, aby se dozvěděl, proč dala hlavní hrdinka svému příteli sbohem. A jestli ano, tak si to beztak nalistuje.

Autorka se krásně rozepsala, minulost tu máme lépe načrtnutou, Willův pohled je podrobnější, obsahuje nové scény a dokonce i dříve řečené dialogy jsou pokaždé napsány trochu jinak, než jak nám je nejdřív vyprávěla Sára. Těžko říct, jestli kvůli úmyslu zdůraznit rozdíl mezi vnímáním Willa a Sáry, nebo jednoduše proto, aby se autorka neopakovala. Sama za sebe doufám, že to byla ta první možnost, protože nejednou se stalo, že z oznamující věty byla najednou otázka.

ONA pro mě byla milým překvapením, s Willem jsem se sžila lépe a několikrát jsem se musela u příběhu pochechtávat. To se mi většinou se Sárou nepodařilo, Will je prostě větší komediant. Co mě ale mrzí, je blíže nevysvětlená tragédie Willovy matky, v obou knihách je to tak hezky nakousnuté, ale jako by nedotažené. Já jako čtenářka bych asi lépe přijala, kdyby tu věc se „schránkou“ autorka vynechala. Takhle mi totiž musí v hlavě neustále vrtat její příběh, pár odstavců na něco takového prostě nestačí – v takovém případě je jakýkoliv pokus o empatii naprosto zbytečný. Za mě tedy buď všechno, nebo nic. Co se týče bodové hodnocení, vidím to o hvězdičku výš než minule, takže dávám krásných 8/10. Jestli si chcete příběh přečíst, začněte s prvním dílem, je lepší na pochopení. Druhý díl je lepší, ale jako samostatný celek prostě fungovat nebude.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Galatea