Recenze: Kořist

Název: Kořist / The Prey

Autor: Andrew Fukuda

Série: Hon / The Hunt

Díl: 2.

Počet stran: 344

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Vazba: Měkká

Děj:

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Gen a jeho lidští přátelé prchají nocí. Gena však nepronásledují jen krvežízniví lovci, ale i vzpomínky na dívku Záři, která zůstala v Ústavu pro studium glupanů. Klidným ho nenechávají ani probouzející se city k lidské dívce Sisy.

Na svém útěku se dostanou až do lidské komunity žijící na tajném místě vysoko v horách. Když si začnou myslet, že jsou konečně v bezpečí, události naberou nečekaný směr. Gen poznává, že nový svět, který objevili, je možná stejně zlý jako svět, který opustili.

Nepřátelé se najednou valí ze všech stran. Genovi a Sisy začíná být jasné, že nemají nic než jeden druhého. Pokud se nestanou kořistí…

První dojmy z obálky:

Líbí se mi ještě víc než ta od prvního dílu, navíc ta modrá je vážně krásná.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Andrew Fukuda se narodil v Manhattnu a byl vychován v Hong Kongu. Poté co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, Fukada začal pracovat v Manhattonském „čínském městečku“ spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon, první kniha v nové sérii, byla koupena St. Martin’s Press a vydaná v květnu 2012. Předtím než se Fukada stal autorem na plný úvazek, byl sedm let prokurátorem. Momentálně se svojí rodinou žije na Long Islandu.

Spoustu zajímavých novinek najdete na adrese andrewfukuda.cz

Recenze:

Kořist jsem začala netrpělivě očekávat prakticky hned se zaklapnutím první knihy Hon. Z té jsem byla nesmírně nadšená, protože popravdě… kdo dnes píše o upírech negativně? Fukuda patří mezi tu menšinu autorů, která si zachovala zdravý rozum a o těchto stvořeních píše jako o děsivých stínech noci. Co je na tom však zvláštní, je žánr, do kterého trilogii zasadil, upíří dystopii byste totiž v knižním světě hledali jen velmi těžko. Hon nám popsal svět, v němž se jako mor rozmnožili upíři. Samozřejmě, nebyla by to žádná sranda, kdyby zde nebyli přeživší. Jedním z nich je Gen. Gen má před upíry pečlivě vybudovanou vizáž, stačí ale jediný okamžik a najednou se mu všechno sesype jako domeček z karet. A pak tu máme ten cliffhanger. Ach ano, to je Hon ve zkratce.

Oproti prvnímu dílu pokračujeme ve svižnějším rytmu, základní fakta známe, zaměřujeme se tedy na vývoj příběhu. Ostatně, právě to mnohým na prvním dílu vadilo. Seznamování se se systémem byla natolik velká překážka, že někteří knihu ani nedočetli. Já osobně to sledovala s masochistickým uspokojením, Gen a jeho pravidla pro přežití byla hodně drsná, ale svým způsobem zajímavá. Přestože Kořist naproti Honu působí o dost nadupaněji, opět byste měli počítat s trochu pomalejším rozjezdem. Pravá zábava totiž začíná až po pár kapitolách.

Fukuda napsal příběh velmi čtivě, to se mi moc líbilo. Krátké úsečné věty fungují skvěle a s kombinací hororového pozadí působí přesně tak surově, jak by měly. Díky tomu jste v kritických situacích napnutí víc než byste měli a jen s velkým vypětím čekáte, co se bude dít dál. Alespoň já si tedy při čtení užívala jeden infarkt za druhým.

Co trochu vázlo, byly logické souvislosti. Hon mě zarážel hlavně Genovou neschopností utéct, kdybych pátrala trochu důkladněji, jsem si jistá, že bych toho našla víc. Pro náročnější čtenáře nic příjemného.

Velkou výhodou této trilogie je vynechání romantické vložky. YA knihy jsou romantickými žvásty přehlcené (ne že bych byla proti, ale změna se vždycky hodí), trilogie Hon je v tomto ohledu naprosto jiná. Základy jsou tvořeny akcí a napětím, láska je zde opravdu jen sporadicky.

A závěr? Závěr vás jednoduše nechá tupě civět do textu a říkat si co to sakra bylo. Ze všeho nejhorší jsou na tom ty otázky. Zjednodušeně řečeno, ve třetím dílu si Fukuda bude muset dávat pořádnýho majzla, aby je dokázal zodpovědět všechny.

Kořist navázala přesně tam, kde Hon skončil, a poskytla nám další nezapomenutelný zážitek. Pokud stále ještě váháte s prvním dílem, měli byste znát případné „rizikové faktory“. A jestli pár nesrovnalostí, může se vám dostat čtivého a originálního díla. Minimálně já bych si knihy s chutí přečetla klidně znovu, prostředí a atmosféra působily naprosto dokonale. A závěrečný díl? Ten by měl sakra vyjít co nejdřív!

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fragment