Recenze: Nahá

Název: Nahá / Naked

Autorka: Raine Miller

Série: Aféra Blackstone / The Blackstone Affair

Díl: 1.

Počet stran: 176

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Američanka Brynne Bennettová, studentka výtvarného umění na Londýnské univerzitě, si občas přivydělává jako modelka a veškerý svůj čas dělí mezi školu a práci. Když si úspěšný britský podnikatel Ethan Blackstone koupí její nahý portrét, Brynne zjistí, že tento muž odmítá brát „ne“ jako odpověď. Touží po ní, chce ji mít ve své posteli, a když ji získá, udělá vše, aby si ji udržel. Ethanova dominantní povaha Brynne okouzluje a přitahuje, a to navzdory traumatům, která si v sobě mladá žena nese. Není však jediná, kdo má v jejich vztahu tajemství. Velké tajemství. Dokáže Ethan zbavit dívku jejích démonů? Dovolí mu to Brynne, nebo je přízraky minulosti oba zničí?

První dojmy z obálky:

Předpokládám, že žena na obálce má znázorňovat Brynne, což určitě není krok vedle, když si její obraz představuju přesně takhle. A Londýn tam dole pod ní působí hezky, takže proč ne…

Hodnocení obálky:

O autorce:

Když bylo Raine Miller třináct, dostala se jí do ruky první kniha od Barbary Cartlandové, pravděpodobně The Flame is Love z roku 1975. Tato i ostatní knihy od stejné autorky ji inspirovaly natolik, že začala sama psát. Ačkoli jsou Raininy romány pikantní natolik, že by se paní Cartlandová obracela v hrobě, nutno dodat, že její vysoký, snědý a pohledný hrdina nikdy nevyjde z módy. Nikdy. Raine Miller pracuje na poloviční úvazek jako učitelka a ve zbytku času píše erotické romantické příběhy. Je vdaná a má dva syny,  kteří ji vracejí zpět do reálného světa, když se od něj vzdálí příliš daleko. Její synové ji ještě nikdy nepožádali, aby jim dala své knihy přečíst, a Raine je za to velmi vděčná. Má ráda, když se o jejích postavách mezi čtenáři rozvíjí bohatá diskuze.

rainemiller.com

Recenze:

Aféra Blackstone je jedna z těch sérií, co mi vrtá hlavou. Od doby co vyšla, mi kamarádi čtenáři s nadšením v mailech píšou, ať ji zkusím a napíšu recenzi. Což je podivné, protože aby mě takhle dlouho někdo „otravoval“ v početní přesile se jen tak nestává. Fajn, na základě těchto doporučení jsem měla určitá očekávání. Nějakých 170 stran dělalo z knihy automaticky něco podřadného, ale tak… Tloušťka knihy většinou bývá zanedbatelný detail, takže jsem neuposlechla varovného majáčku a nakonec ji přece jenom zkusila. A nebylo to až tak zlé, jak bych ve skrytu duše čekala, kdyby se mě navíc někdo zeptal na výsledný dojem, řekla bych, že jsem si to užila. Ale do dokonalosti to mělo daleko.

Palec nahoru za to, jak rychle se kniha čte. Přísahám, že za pár hodinek přinejhorším ji budete mít zpracovanou a budete pokukovat po něčem dalším. Kniha je psána ich-formou, jazykově má sklon zkoušet vaše hranice, až se sami sebe ptáte, jestli nemáte za některá výraziva jít někoho ztlouct. Někdy slova, jindy celé věty dávají vašemu mozku trochu zabrat, některým Ethanovým neodolatelným výrokům se já osobně s vrtěním hlavy směju doteď. Ale ne, až tak si nestěžuju, i ty větší přešlapy se daly přežít.

„Díky za nabídku, Ethane, ale nemůžu-“
„Mi říct ne,“ přerušil mě, „a to je důvod, proč tě zítra vyzvednu ve studiu a vezmu na večeři. Připustila jsi, že mi dlužíš laskavost. Chci ji. Chci s tebou povečeřet, Brynne.“
Ten parchant mi znovu skočil do řeči.

Konec je jak jinak nádherný cliffhanger, který upřímně vůbec nečekáte a trochu civíte s otevřenou pusou, jakou tomu autorka nasadila korunu. Ona je totiž jedna věc něco takového napsat po 350 stranách, kdy to čekáte, než napsat to po pár dnech známosti hlavních hrdinů a čekat, že v tom čtenáři najdou nějakou logiku. Jedná se o typický zvrat, žádná vražda, ani porod, ale vzhledem k tomu, že automaticky předpokládáte, že se na něj dostane až v pokračování a ne po pár stranách, máte ve finále pozvednuté obočí. A mrzí vás to, hodně, protože ta uspěchanost je knize hrobem.

„Zabíjíš mě, Ethane,“
„Ne,“ zasmál se tiše. „Už jsme si přece vyjasnili, že nejsem sériový vrah, vzpomínáš?“

Úplně největší zádrhel této knihy je jak jsem již naznačila její nerozvedenost a uspěchanost. Kvůli malému počtu stran knihu máte za menší předmluvu k tomu, co se teprve v dalších dílech rozvede. Hlavní hrdinové se seznámí, jejich známost trvá maximálně týden (opravte mě, jestli se mýlím) a najednou šlus, finito. Brynne a její rekonstrukce obrazu by se třeba daly v tomto dílu krásně rozvinout, skutečnost se má bohužel tak, že cítíte pouze markantní skoky, následuje prázdno, náhlý konec a vy si říkáte, jestli tam vážně nešlo ještě něco přidat, protože spíš než kniha působí Aféra Blackstone jako brožura (novela, chcete-li něco uctivějšího). Vzhledem k tomu, jak často hlavní hrdinka Brynne ale trousila narážky na svou temnou minulost, doufám, že příští díly budou trochu zajímavější a komplikovanější, jinak budu co nevidět zase „na suchu“.

Nahá (miluju ten poetický název) se může řadit k pohádkám na dobrou noc – přečtenou ji budete mít během chvilky, občas se i pousmějete a víc než cokoliv jiného si u ní odpočinete. Ve svém žánru se nejedná o nic převratného, minimálně na jeden večer ale určitě potěší. Stejně tak nepopírám, že si nepostesknete nad dalším dílem.

Hodnocení knihy:

Knihu můžete zakoupit v e-shopu Dobré knihy