Recenze: Osudová náhoda

Název: Osudová náhoda / Fated

Autorka: S. H. Kolee

Počet stran: 309

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná

Děj:

Lauren prochází životem bez velkých cílů a přání. Kamarádka jí jednoho dne nečekaně na dočasnou dobu nabídne místo asistentky Cadena Rileyho, slavného fotografa a atraktivního muže. Caden je ve společnosti známý jako nepolapitelný lamač ženských srdcí. Je sebevědomý, nadaný, bohatý, prostě je snem každé ženy.

Caden je z Lauren úplně vedle od samého začátku, jenže neví, co si o ní má myslet. Je krásná, ale drží si od něj odstup a chová se ryze profesionálně. Je zvyklý, že se mu ženy věší na krk, a najednou nechápe, co se děje. Proč se Lauren chová tak odtažitě? Nemůže tušit, že Lauren jím je také okouzlená, ale před ním to nedává znát. Respektuje ho jako svého šéfa a nic si k němu nedovolí. Kromě toho Lauren ani nepočítá s tím, že by se mu taková obyčejná holka jako ona mohla líbit.

Přitažlivost je však silnější a zanedlouho je pohltí vztah bez závazků. Nechtějí znovu dávat svá srdce všanc, protože oba v dětství poznali, jaké škody dokážou blízké vztahy napáchat. Jejich dohoda zpočátku funguje dobře, ale čím víc času spolu tráví, tím k sobě pochopitelně mají blíž.

Opravdové pocity si bohužel dokáže připustit pouze jeden z nich. Velká otázka tedy zní, co se stane, až vysloví osudové „miluju tě“.

První dojmy z obálky:

S tou kalou to ve výsledku působí docela zvláštně, ale jinak teoreticky nemám co vytknout, když právě obálka byla jedním z hlavních faktorů, proč jsem si knihu vybrala.

Hodnocení obálky:

O autorce:

S. H. Kollee o sobě uvádí jen velmi málo údajů a sama říká, že si na sdělování soukromých informací nepotrpí. V říjnu 2013 se stala maminkou dcerky. Jejich život provázely zdravotní problémy, které S. H. Kolee hluboce zasáhly. Mateřství pro ni představuje největší boj a současně nejnádhernější zážitek v životě. Cítí, že ji jako člověka změnilo. Důvěrně poznala utrpení bezmoci, když dcerka usedavě plakala a ona ji nemohla ukonejšit. S pomocí specialistů zdravotní potíže překonaly a nyní se může těšit z dceřiných pokroků i její dobré nálady.

S. H. Kolee však vždy klade velký důraz na komunikaci se svými čtenářkami a čtenáři. Cení si jejich trpělivosti, porozumění při prodlevách s vydáváním nových knih v důsledku onemocnění dcerky; má radost z jejich vzkazů a přání.

Recenze:

Osudovou náhodu jsem si nevybrala z žádného určitého důvodu, prvním impulzem byla obálka, po zběžném přelétnutí anotace jsem pak najela na Goodreads, kde na mě vyskočilo celkem příjemné hodnocení, tak jsem si řekla proč ne, nic tím určitě nezkazím. Což mi připomíná, jak moc jsem někdy za takové pohnutky vděčná.

Na začátku knihy jsem téměř čekala něco typu: „Ty být žena, já být muž, my jít do jeskyně.“ – v poslední době jsem totiž narazila hned na dvě takové knihy, které ani nešlo dočíst, aniž bych s nimi hodila o zeď. Naštěstí tohle byl jeden z těch příběhů, kde nemáte hned od začátku potřebu sázet se o to, kdy ze sebe hlavní hrdinové při první příležitosti strhají všechno oblečení a vrhnou se na sebe jako divá zvěř. Ne, nic takového. Kdyby autorka popsala erotické scény trochu méně peprně, troufla bych si knihu dokonce označit za jednu z New Adult žánru. Což se mi vážně moc často nestává.

Kniha se čte téměř sama, já ji měla zpracovanou za dva dny s tím, že nebyl ani okamžik, kdy bych se vyloženě nudila. Délka knihy byla tak akorát, žádné natahování, naopak se nejednalo o uspěchanost. A abych nezapomněla, jedná se o samostatný román, tudíž žádné zbytečné třískání peněz, jako je tomu u jiných knih.

Za co jsem po dlouhé době neskutečně vděčná, je samozřejmá sympatie k hlavním hrdinům. Po dlouhé, dlouhé době tu máme hlavní hrdinku, která se neponižuje, nesnáze přestává s grácií a hlavně, hlavního hrdinu, který není neandrtálec. Ano, máme tu typické znaky jako trauma z dětství, obava ze závazků, ale rozhodně ne typický příklad psychopatie. Hrdinové se oťukávají, nesápou se po sobě jako zvířata (většinou) a jednají spolu jako lidi, což v daném žánru považuju za menší zázrak, protože dokonce i v porovnání s králíky někteří s citovou stránkou věci výrazně pokulhávají. Navíc se jedná o větší časové rozmezí, takže za to určitě velký palec nahoru.

Další odbočkou z obvyklého směru, jakým se tento typ knih ubírá je skutečnost, že ne vše nutně končí šťastně. Ne, happy endu se nevyhnete, pravděpodobně u něj budete jako obvykle tlemit jako blázni (jakože fakt tlemit, protože konec bych přirovnala k cukrové vatě), přesto je tu určitý stín, který už nelze z příběhu smýt, tudíž se nejedná o nic zbytečně přeslazeného, nebo snad přecitlivělá. Osudová náhoda je prostě jedna z těch knih, co umí zahrát na city a příjemně pohladit po duši.

Jestli hledáte něco, co vám uklidní pocuchané nervy po náročném dni a přitom nechcete zabřednout do moře knih, které byly spíchlé horkou jehlou, pak je Osudová náhoda tou nejlepší volbou, jakou můžete učinit. Ne, pravděpodobně se nebude jednat o nic, co by vás na dalších sto let dopředu posadilo na zadek, ale pro oddych si určitě nemůžete přát víc. Proto za mě 8/10 s tím, že bych si knihu v budoucnu moc ráda přečetla znovu. A jestli od autorky v ČR vyjde něco dalšího, drahoty určitě dělat nebudu.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet