Recenze: Galgad - příběh strážce země

Název: Galgad – příběh strážce země

Autor: Ergall

Díl: 1.

Počet stran: 228

Nakladatelství: Vlastní náklad

Rok vydání: 2015

Vazba: Měkká

Děj:

V dávných dobách, v dolině v prastarém lese obehnanými horami, se probudí nejmocnější strážce Gathary. Není to náhoda. Na svět přišli ti noví, odlišují se od ostatních, narušují snad křehkou rovnováhu?
Navíc se schyluje k válce mezi lidmi, nadvláda zdvojeného kříže rozpíná ruce. Galgad pátrá po pravdě. Nenalézá však vlky ani ostatní.

Nechte se okouzlit poutavým příběhem, nechte se uchvátit prastarými lesy, v nichž tečou čisté řeky. Budete mít pocit, jako byste sami chodili těmi místy, potkávali tvory z prastaré říše. Obdivujte hrdiny i obyčejné lidi, kteří se snaží bojovat s nepřízní osudu. Odhalte kruté pravdy našich činů.

 

První dojmy z obálky:

Písmo mi tu přijde jako nejvýraznější prvek, zvolenou surovostí působí vzhledem k příběhu jako dobře zvolený. Vybraná zelená se ke Galgadovi hodí skvěle, silueta mi vzhledem k hlavní postavě přijde jako dobrý neutrál. Jako celek působí příjemně.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Ergall přišel na tento svět v roce 1984, jako dítě se stěhuje s rodinou do malebného prostředí Vysočiny. Vyrůstá obklopen přírodou i surovostí tohoto kraje. Vystudoval střední průmyslovou školu.

Po sérii náhod i nehod se dostane k myšlence napsat příběh. Vpřed ho žene jediné: co se děje se světem, tím pádem i s přírodou kolem něho. Vše začíná v období hospodářské krize, kvůli tomu opakovaně přichází o práci, pak je několik let nezaměstnaný. O to usilovněji pracuje na rukopisu, úspěch se po téměř čtyřech letech práce dostaví. Posílá rukopis do literární agentury, po několika měsících přichází nabídka na smlouvu o agenturním zastupování.

Rukopis je nabízen nakladatelům více než přes rok, několikrát je již smlouva s nakladatelem na dosah ruky, ale nakonec i oni odmítnou, jako všichni oslovení. Od literární agentury se dozvídá odpověď, proč je pokaždé odmítnut. Oslovení nechtějí riskovat vydání příběhu, který přichází s něčím novým (nevyzkoušeným), neznámého autora.

To ale nebyl důvod, proč by první a jediný rukopis, který kdy Ergall napsal, nespatřil světlo světa. V té době již zaměstnán vkládá vlastní kapitál. Vydává Galgada – příběh strážce Země na vlastní náklady.

Více na: webnode.cz

Recenze:

Od začínajících autorů obvykle nečekám moc. Ještě méně pak od těch českých, až na výjimky většinou zažívám zklamání. U Galgada jsem se ale nemohla zbavit pocitu, že to přeci jen něco víc bude, ukázka totiž působila zatraceně dobře. Žádné přehnaně se opakující výrazy, dobrá slovní zásoba a krásně obroušený styl, to je to, co vede k srdci pravého knihomola. A samozřejmě děj. Děj, co má zvrat a zdravé jádro. Nebudu vám lhát, mezi fantasy Galgada za letošek považuji za klenot, k tomu mám vícero důvodů.

Myslím, že v každém z nás je ukrytá stránka nevěřícího Tomáše, který raději zavře oči a okolní dění převážně ignoruje. Galgad se věnuje alarmující neúctě nás lidí k matce přírodě, jako strážce Země jednoduše nemůže uvěřit tomu, že by byla něčeho takového lidská rasa, která je na tomto světě přeci jen hostem, schopna. Po celou dobu čtení mi běželo hlavou, kde se ten Galgad a ostatní strážci tak toulají – podobných ochránců přírody a přirozeného koloběhu života bychom potřebovali jako sůl.

„Probudili jste jejich démony, démona lesů.“
„Mlč, sakra,“ zařval nejurostlejší svíraje sekyru, zároveň mu zrak jezdil ze strany na stranu.“
„Jak, mlč? Copak jsi to neviděl, vždyť nás pobíjel jako mouchy.“

Ale ne, tahle knížka není jen o ochraně přírody, je nabitá třeskotem mečů, vzduchem svištícími šípy a tvrdými pěstmi. Příběh hezky nabíhá už na začátku, při probuzení je Galgad varován před nebezpečím z jihu, ten zmaten naráží na nové bytosti a krvavá jatka mohou začít. Asi ještě v polovině knihy jsem si myslela, že mě tu asi nic moc nepřekvapí, ale v okamžiku kdy padla má první oblíbená postava, jsem pochopila, že tohle asi nebude jeden z těch příběhů, kde se na to jde s citem. Závěr mě pak přesvědčil, že nevím nic a z některých krvavých popisů vybíjení zvířat mě celkem dost zamrazilo. Což je další aspekt knihy, kterému bych se chtěla věnovat.

Všechno, co o historii vlků na našem území vím, je že jsme je všechny do jednoho vybili. Víc se neodvažuji pátrat, určité části knihy mě ale vedou k otázce, jestli se ty hrůzy napáchané na šelmách skutečně takto nestaly. Řečnická otázka, neodpovídat, asi by mi bylo jen víc zle. Celkově je to až děsivě reálné, lesy už nejsou tak obydlené jako dřív a i když se možná strachy netřeseme, že by nás sežral medvěd, přijde mi to velmi skličující. Ať už se to týká pouhého zajíce, nebo rysa…

Nedá se říct, že by Imrih zaostával ve velkoleposti, nebo v rozloze, ale žasl, jak tohle mohlo vzniknout v tak kruté krajině. Porovnával obě místa, nechápal, jak lidé dokázali ovládnout práci s kamenem i dřevem.

Podivný druh, pomyslel si.

Co se týče postav, nejoblíbenější pro mě byl pochopitelně Galgad, jako jeden z mála uměl ostatním pěkně nakopat… holeně. Charakterem u mě vítězila Laira, drobná dívka, která se navzdory osudu rozhodla, že bude bojovnice a namísto potupného života raději zvolí hrdost. Hodně jsem si oblíbila Sargata a jeho Abeiru, taky Sída, jenž se v příběhu moc často neobjevoval, zato svým „podivínstvím“ (nikdy nepochopím, proč se těm citlivějším postavám dávají přívlastky jako blázni, nebo podivíni) vítězil na celé čáře.

Galgada bych bez váhání doporučila všem milovníkům fantasy, co rádi meče, výpravy a války. Kniha se čte rychle, nikde se nic nezdržuje, děj se posouvá vpřed. I přes malou tloušťku knihy je obsah bohatý a nese v sobě nejedno překvapení. Pokud chcete něco, co má kvalitní dějovou linku a rychle se to čte, neváhala bych. Za mě osobně bez jediné výtky plný počet hvězdiček.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji autorovi