Recenze: Pátá cesta k pádu

Název: Pátá cesta k pádu / Five Ways to Fall

Autorka: K. A. Tucker

Série: Deset malých nadechnutí / Ten Tiny Breaths

Díl: 4.

Počet stran: 419

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná

Děj:

Hubatá Reese MacKayová, holka s fialovými vlasy, je mistr světa ve špatném rozhodování. Když ztroskotá její krátké, nevydařené manželství, rozhodne se všechno změnit. Přestěhuje se do Miami – a docela se jí daří, dokud se nedopustí příšerného úletu se sexy blond vyhazovačem jménem Ben. Naštěstí to vypadá, že s návratem do Miami bude moci na ten průšvih zapomenout… jenže naděje umírá ve chvíli, kdy Ben, teď už dostudovaný právník, nastoupí do nové práce a hned první den se ocitne tváří v tvář kolegyni Reese, nevlastní dceři svého šéfa. Kdyby měl Ben trochu rozumu, vyhnul by se jí obloukem – jenže Ben se problémům nevyhýbá, zvlášť když jsou tak sexy…

První dojmy z obálky:

Obálka působí trochu zvláštně, ale určitě ne nijak ošklivě. Za mě 9/10.

Hodnocení obálky:

O autorce:

K. A. Tucker se narodila v malém městečku v kanadském Ontariu a svou první knihu vydala jako šestiletá s pomocí knihovnice na základní škole a krabice pastelek. Je horlivá čtenářka, na hony vzdálená od žánrových nadšenců: miluje všechno od fantasy až po červenou knihovnu. V současnosti žije v jednom roztomilém městečku za Torontem spolu s manželem, dvěma krásnými holčičkami a vyčerpávajícím stádem čtyřnohých tvorů.

Více o autorce: katuckerbooks.com

Recenze:

Máme tu závěrečný díl série Deset malých nadechnutí, na který jsem se já osobně hrozně těšila. Podle recenzí jsem došla k závěru, že Pátá cesta k pádu bude přinejmenším srovnatelná s dvěma prvními díly. Už dost na tom, že hlavní postavou je tentokrát milované zlatíčko Ben. Abych to v krátkosti shrnula, měli jsme tu tragickou autohávarii, při níž dvěma sestrám zahynuli rodiče, přičemž každá z nich se ztrátou vypořádala jinak, pak ještě kopu vedlejších postav, z nichž jedna z nich si začala s mafiánkou a nakonec tu máme slaďouše právníka, co se zabouchl do pomstychtivé nevlastní dcery svého šéfa. Telenovela může začít!

Už od začátku mi bylo jasné, že tentokrát se žádné zklamání konat nebude. V čem Tucker vyniká, jsou perfektní dialogy nepostrádající švih, ani vtip. Do toho přidá ještě ždibec dojímavých scén a má vás prostě na udičce. A co je na tom nejlepší? Nemůžete říct, že by se opakovala, protože když jednotlivé díly porovnáte, pokaždé se jedná o něco (někoho) jiného. Co se Reese a Bena týče, ty si prostě zamilujete hned na první stránce.

Miluju nazlobený holky.
Samozřejmě že každý, kdo mě zná, by řekl, že miluju všechny ženský, a já bych nemohl nesouhlasit. Jsou pro mě výzvou a příčina vzteku obvykle spadá do tří kategorií: nejisté, zhrzené, hormonálně rozbouřené.
A tahle holka, co na mě zírá s ohněm ve svých karamelových očích?
Sázím na kategorii číslo dvě.

Pátá cesta k pádu na mě působila jinak v mnoha ohledech. Za nejdůležitější považuji samotná dojem s knihy. Oproti předchozím dílům mi tento příběh přišel víc naladěný na oddychovou strunu. Tucker už dokázala, že si umí pohrát se slovy tak, aby čtenáře chytla za srdce, nebo ho vyhecovala natolik, aby si po pár stranách začal hryzat nehty, tentokrát ale jedná o úplně něco jiného. Téma knihy poprvé nedrásá nervy tak, jak byste očekávali a humor se tak dostává víc do popředí. Upřímně bych troufla tvrdit, že je to nejvtipnější díl celé série (a to je co říct, když u prvního dílu jsem se smála skoro pořád a kamarádka, které jsem podávala pravidelné hlášení, umírala smíchy se mnou). Ben je sám o sobě výrazná postava, všimnete si ho už v prvním dílu a ve spojení s Reese je to vražedná kombinace.

Jediná věc, kterou miluju ještě víc než naštvaný holky, jsou chytrý naštvaný holky.
Tohle bude legrace.

Pohledy byly podle zvyku dva. Pokud jste už četli první tři díly, víte, co od Bena očekávat. Reese… To je typická drsňačka s provokativní vizáží, jejíž nitro není tvrdé tak, jak to na pohled vypadá. Těžko říct, koho z těch dvou si oblíbíte víc… Bavit vás budou, ať už chcete nebo ne.

Abych to shrnula, Pátá cesta k pádu mě přinejmenším přesvědčila o tom, že Tucker umí něco skvěle vygradovat, aniž by se o to  vůbec snažila. Ostatně, v tom bylo celé kouzlo knihy – nic vynuceného, všechno plynulo svým tempem, že i těch 400 stránek mi doslova proteklo mezi prsty. Tahouny příběhu jsou zde hlavní postavy Reese a Ben, ve výsledku se pak jedná o milé čtivo, které si v sobě ještě nějakou tu chvíli ponesete. A mně nezbývá než doufat, že se mi do rukou brzy dostane nějaká nová přeložená jednohubka.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet