Název: Sedmero krkavců
Rok: 2015
Délka: 97 minut
V hlavních rolích: Martha Issová, Sabina Remundová, Lukáš Příkazký, Václav Neužil ml.
Režisér: Alice Neliss
Jako dcera svých rodičů jsem poctivě sledovala každou starší pohádku, co se namanula. S čerty nejsou žerty, Tři oříšky pro Popelku, Jak se budí princezny… Mezi nimi byla i pohádka Sedmero krkavců od Boženy Němcové s naprosto příšernou královnou, které se bojím i teď a dramatickými prvky, po kterých jsem nemohla spát. Přesto… Byla to jedna z těch starých, takže se mi v rámci možností líbila a pořád ještě líbí. Nová verze, to je úplně jiný šálek čaje.
Co musím jako velké dítě v prvé řadě ocenit, je originalita. Miluju staré verze pohádek, ale ještě raději mám, když režisér ruku v ruce se scénáristou (já vím, tady je to prostě Alice Nellis) vymyslí něco nového. Tady se to povedlo, nejedná se o žádné násilné změny, vše je zde velmi pozvolné, logické a růžovým obláčkem nezakalené. A sakra oceňuju tu změnu atmosféry z hororové na tajemnou. Jako dítě bych vás za tohle milovala!
Krajinky, skryté detaily v podobě draní peří, naprosto uvěřitelné lidské reakce, Martha Issová, to všechno bylo naprosto skvělé. Přesto bych pár věcí změnila.
Za prvé, herci! Oproti tomu, že jsem se lekla, kolik má Martha Issová let na hlavní protagonistku Bohdanku to bylo na některé jiné úplný čajíček. Rodiče Bohdanky vypadali ve filmu na šedesát let. A to jak při pohledu zpátky, kdy měli ještě svých sedm synů, tak v okamžiku, kdy Bohdance bylo dejme tomu šest až sedm let. To by muselo být sakra velké štěstí a doslova pohádkový zázrak, aby padesátníci měli zdravou holčičku. Minimálně ve scéně, kde maminka své syny proklíná v krkavce bych nasadila jinou herečku, protože vypadala spíš jako babička, než dejme tomu čtyřicetiletá matka. Palec nahoru za to, že si dali pozor alespoň na jednu z královen a ve vzpomínce se objevila mladší. U Sabiny Remundové bych opět její vzpomínkovou verzi omladila. Minimální rozdíl byl 25 let a ona vypadala pokaždé úplně stejně.
Za druhé, nemám ráda, když jsou v pohádkách sexuální narážky. Ta jedna scéna, kdy je královna ve vaně a láká i svého muže se dala úplně v pohodě nahradit střídmým objetím, políbením… Cokoliv. Pohádka není historický film. To samé u druhého prince, který laškoval se služkami. Nevím, jako věrný fanda pohádek mám zakódováno, že princ, který laškuje s děvčaty je podobný Jaroslavovi z Třetího prince. Ale pořád je to naštěstí v mezích, do „pohádky“ Kdyby byly ryby to má na míle daleko.
A za třetí, královna. Proboha živého, ta byla snad ještě horší než Chýlková. Nesympatická, nesympatická, nesympatická. Jinou herečku a hotovo, prostě mi na tu roli nesedla.
Celkově bych novou verzi zařadila jako něco, co hodně poupravilo můj pohled na novodobou českou kinematografii v oblasti pohádek, protože kdybyste mi tuto pohádku pustili jako malému pětiletému škvrněti, pouštěla bych si ji pořád dokola stejně jako Babičku. Proč? Protože krásná, krásná krajinka, i přes prvoplánovou chmurnou předlohu optimisticky zpracováno, nikde se nic netahá, všechno je pěkně na svém místě a pohádka má s divákem přesně takový kontakt, jaký by měla mít.
PS. Jsem ráda, že se nevraždilo.
Celkové hodnocení:
Social Icons