Autorka: J. K. Rowling
Ilustrátor: Jim Kay
Série: Harry Potter
Díl: 1.
Počet stran: 255
Nakladatelství: Albatros
Rok vydání: 2015
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Až do svých jedenáctých narozenin si o sobě Harry myslel, že je jen obyčejný chlapec. Pak ale dostal soví poštou dopis, kterým byl zván ke studiu na prestižní soukromé Škole čar a kouzel v Bradavicích, a jeho život se rázem proměnil. Leccos se dozvídá o minulosti svých zemřelých rodičů, získá pár dobrých kamarádů, naučí se mistrovsky hrát famfrpál a kvůli Kameni mudrců podstoupí smrtelný souboj se zloduchem Voldemortem…
První dojmy z obálky:
Ano, ano, ano! Jedna z nejlepších obálek pro Harryho Pottera, jaké jsem zatím viděla.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Jim Kay v roce 2012 za své ilustrace k Volání netvora Patricka Nesse získal medaili Kate Greenaway. Studoval ilustraci na Westminsterské univerzitě a už od absolutoria pracuje v knihovně a archivu galerie Tate Britain a v Královské botanické zahradě v Kew. Po jedné samostatné výstavě v galerii jej oslovil jistý nakladatel a Jim Kay se začal živit jako ilustrátor na volné noze. Od té doby spolupracoval na několika filmových a televizních projektech a zúčastnil se skupinové výstavy v londýnském muzeu V&A. Žije a tvoří v Northamptonshiru se svou partnerkou a nalezeným chrtem.
Recenze:
Harry Potter nás obklopuje a inspiruje už od roku 1997. V budoucnu to nepochybně bude jedna z knih, které budou patřit k základním kamenům dětské literatury a které děti budou číst ve škole jako povinnou četbu. Jen malá část dětských čtenářů příběhy Pottera nečetla. Já byla donedávna její součástí.
Úplně na začátek se musím přiznat, že jsem přesně věděla, co přijde. Mnoho věcí mě překvapivě zaskočilo. Asi před dvěma roky jsem si dala filmový maraton s Harrym Potterem, hodně věcí jsem zažila znovu a dnes už mám v hlavě zase pořádné mezery a vím opravdu jen základní linky příběhu. Podle očekávání zde byly scény, které ve filmu buď nebyly, nebo byly přikresleny, hodně z nich jsem teprve až teď díky Rowlingové pochopila, ale našly se i věci, o kterých jsem si matně vybavovala, že ve filmu byly a mě přesto zaskočily. Kámen mudrců pro mě byl tedy zcela nový.
Úplně na začátek musím pochválit zvláštní prvky ilustrované edice, ve které jsem měla možnost příběh číst. Všechno bylo nové, neokoukané, příběh to ještě umocňovalo, dokonce i obyčejné stránky pokapané skvrnami barev vypadaly unikátně a zvláštně. Moc se mi líbilo, že Jim Kay stvořil úplně nové postavy a dost snadno mě odnaučil představovat si v hlavě jednotlivé scény s hereckým filmovým obsazením. Hagrid a Brumbál byli obzvlášť vydaření. Jediná postava, kterou jsem prostě nemohla skousnout, byl Snape. Vzhledem k tomu, jak brilantně ho ztvárnil Alan Rickman, mi jakákoliv jiná podoba přijde nemístná, přesto se Jimovi musí nechat, že z jeho podobizny mi naskakovala husí kůže.
Rowlingová a její styl psaní… Úplně největší kouzlo pro mě měl časový horizont, ve kterém se příběh odehrával.Jsem zvyklá číst knihy, které popisují jen malý úsek času, Rowlingová popisovala celý rok v bradavicích. Byl zde podzim, dýně, Vánoce, jaro… Atmosféra byla neskutečná a právě teď si nedokážu představit, že bych to četla někdy jindy než v prosinci. K samotným Vánocům mi Harry překvapivě pasuje, i když v příběhu nefigurují na prvním místě. Důležitý je fakt, že jsem knihu dočetla asi v pět hodin ráno. I s mou běžnou nespavostí to popravdě kolidovalo.
Upřímně chápu, co na dílu skalní fanoušci vidí. Máme zde tři silné a zvláštní hrdiny (pokud je pozorujete s odstupem, tak i pěkně vlezlé, ale to by se jinak nic nedělo), naprosto úžasně vykreslenou školu čar a kouzel se čtyřmi kolejemi, ze kterých si zvolí úplně každý (Havraspár!) a i když už je Harry dávno dopsaný, Rowlingová pořád může trousit věci, ze kterých budeme všichni pravidelně padat na zadek. Klidně i do smrti, protože kouzelnický svět má nevyčerpatelný zdroj nových a neokoukaných informací. Přesto, u pár věcí si běžný čtenář bude ťukat na čelo.
První věc, která mě udeřila do hlavy, byla scéna, kdy se Harry, Hermiona, Neville a Draco musí za trest vydat do zapovězeného lesa. Je jedno, že je s nimi Hagrid a pes, který stáhne ocas při jakékoli známce nebezpečí, je jedno, že kouzelnický svět se očividně pořád ještě koupe ve středověku, jsou to sakra malé děti a místo toho, aby je někdo poslal kydat hnůj, nebo trhat plevel, oni musí do zapovězeného lesa, kde někdo zabíjí jednorožce. Ptám se: To je vedení Bradavic totálně padlé na hlavu? Druhá věc. Scéna, kde tři malé děti překonávají nástrahy už ostřílených kouzelníků. Když to zvládnou oni, jak může tedy škola v Bradavicích být jedno z nejbezpečnějších míst na světě? A poslední, třetí. Zmijozel. Očividně všechny děti jsou tam protivné a vystavené zlu. Líbí se mi myšlenka, že by měl člověk dosáhnout všeho, čeho by chtěl, ale ne za každou cenu. A kvůli tomuhle nesympatizuju s Brumbálem už od prvního dílu, protože kdyby byl tak moudrý, zavedl by už dávno nějakou reformu. Ale dobře, berme Harryho jako pohádku.
Celkově Harry Potter působí jako čtivo, které je pro mladou generaci více než přínosné. S novou ilustrovanou edicí si nedokážu představit, že by nečtenářům stálo něco v cestě chytit se na udičku. Jistě, pořád budou děti, co rády sportují a u knihy neposedí, ale pokud to mají v krvi, na tohle je prostě chytnete. Pokud budeme Harryho Pottera brát jako pohádku, máme zde všechno, co si můžeme přát – střet dobra a zla, skvělý prostor pro vaši představivost (ano, i s těmi ilustracemi můžete nad vykreslováním jedné scény klidně strávit hodiny a stejně nebudete mít dost), výjimečné hlavní hrdiny a skryté prvky, které vám pomohou najít samy sebe. A přiznejte se: Kdo z vás nikdy nepřemýšlel nad tím, do jaké koleje by asi chtěl?
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros media a. s.
Social Icons