Recenze: Brooklyn

Název: Brooklyn / Brooklyn

Autor: Colm Tóibín

Překladatelka: Daniela Theinová

Počet stran: 287

Nakladatelství: Mladá fronta

Rok vydání: 2016

Vazba: Pevná s přebalem

Oficiální anotace:

Román cenami ověnčeného irského autora vypráví prostý příběh obyčejné mladé ženy, která na popud rodiny odejde za prací do New Yorku. Dobrý úmysl sestry a matky vede k tomu, že dívka nastoupí cestu do neznáma, do světa, který s ní nemá (alespoň zpočátku) nic společného, do života, který si sama nevybrala. Eilisina ztráta je tím palčivější, že se jí bolestně stýská po něčem tak žalostně omezeném, jako bylo její dosavadní živoření v rodném Enniscorthy.

Brooklyn však není jen naléhavým příběhem jednoho smutného osudu. Tóibínova tichá, vyrovnaná a přesto bezprostřední próza podává detailně prokreslený obraz minulosti, irského maloměsta a několika málo ulic ve starém Brooklynu první poloviny padesátých let minulého století. Samozřejmým kořením tohoto obrazu je humor. Humor bezděčný, nucený i bláznivý, ale vždy nevtíravý, tak jak jej přináší sám život.

První dojmy z obálky:

Dala bych bez váhání 10/10, ale výhled mi kazí ten horní přechod, halda zbytečných nápisů a už natisklý zelený lákač na film (znovu, proč to není ve formě nálepek, které by se daly strhnout?). Proto o dvě hvězdičky méně.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Novinář a spisovatel se narodil v roce 1955 v irském Enniscorthy.

Vystudoval angličtinu a historii na univerzitě v Dublinu. Jako editor působil v The Sunday Tribune, přispíval kritikami a politickými komentáři do The Sunday Independent a do několika dalších magazínů. Jako zpravodaj procestoval Egypt, Súdán, Afriku a další země. Snad nejznámější reportáž nazvaná „The Trial of the Generals“ pochází z roku 1980.

Recenze:

Brooklyn u nás poprvé vyšla v roce 2009, nyní o sedm let později spatřila světlo světa v novém kabátku, a to při příležitosti premiéry filmové adaptace nominované na tři Oscary. Čtenářské názory jsou zatím smíšené, v každém případě ale bouřlivější, než u prvního vydání. A jak dopadla tahle irská zelená kráska u mě?

V románu, kde hlavní téma zastává emigrace v 50. letech 20. století, byste nejvíc ze všeho očekávali určitou zkreslenost, zdlouhavé popisy toho, co hlavní hrdina ve svém novém životě shledává dosud nepoznaným a neokoukaným, možná i s přídechem rychlé adaptace v cizím prostředí. Eilis zažije snad všechno, jen ne to co byste od obyčejného klišé očekávali. Adaptace je bolestná, pomalá a nakonec i nejistá, stejně tak i postavení hlavní hrdinky k práci a partnerům.

Styl autora se dá popsat jako směsice romanopisce a dokumentaristy. I přestože se vám zdá tato kombinace na první pohled nefunkční, působí kupodivu jako každá jiná. Brooklyn se hlavně díky absenci větších popisů (a možná taky řádkování a trochu větší velikosti fontu) čte velmi rychle a navzdory tomu, že Colm Tóibín raději pocity zprostředkovává skrz situace, ve kterých se jeho postavy ocitají, i osobní.

„Ale bude se vám po ní stýskat, až tu nebude, že?“
„Mě to zničí, až odjede,“ řekla maminka. Ve tváři se jí objevil ponurý, ztrhaný výraz, jaký u ní Eilis vídala v prvních měsících po tatínkově smrti.

Eilis jsem plně chápala a od začátku do konce jí v její cestě fandila. Těžko říct, jestli jsem víc doufala, že se vrátí do Irska, nebo zůstane v Brooklynu, stejně jako pro ni to pro mě bylo velké trhání srdce a velké oplakávání. Vedlejší prostor pak pro mě zaplňovali Tony, Jim, Rose a další, kterým Colm Tóibín sice nahlédl do hlavy, ale nerozebíral je zdaleka tolik jako Eilis.

Nutnou součástí jsou faktické rozdíly mezi Irskem a vyspělou Amerikou. Můj obdiv k hrdým Irům se po nahlédnutí do hlavy hlavní hrdinky snad ještě znásobil, i když šlo v podstatě o starou vanu a moderní sprchu. Co se týče vnitřního souboje ohledně rodiny a země, ve které nic zvláštního nečeká, dalo by se dost polemizovat o tom, co větší vliv na mě jako na čtenáře mělo.

Paní Kehoeová chodila každou neděli brzy ráno na mši a večer pak mívala hosty, s nimž hrávala, jak sama říkala, staromódní, seriózní partičku pokeru. Vyznívalo to, jak Eilis poznamenala v dopise domů, jako by ta partička pokeru byla jen další z nedělních povinností paní Kehoeové, které plnila pouze v zájmu dodržování ustáleného řádu.

Konec mi přišel jako perfektní tečka – a to i přestože mi Eilis častokrát nedělala na mysl svým rozhodováním dobře. Od začátku do konce jsem listovala jako zběsilá, celkem krátká délka tomu jen nahrávala a já bych skoro mohla říct, že se jedná o jednohubku, co „sníte“ na posezení, to by ale nesmělo být té emocionálně nabité části knihy, co ve mně zanechala pěkně hlubokou rýhu, co se ještě dlouho do hladka nevyrovná.

I když jsem už slyšela názory, že film se vyvedl lépe, těžko tomu po takové jízdě mohu věřit. Pokud jste stejně jako já ještě na film nezašli a přemýšlíte, zda si knihu pořizovat, mohu vás ujistit, že vážně stojí za to. Konec konců, podobná situace by mohla potkat každého z nás, stačila by jedna velká krize a nedostatek pracovních příležitostí, abychom se rozhodovali, zda nejít za lepším, ať už do New Yorku, Tokia, nebo třeba Sydney. Stesk by nás pronásledoval nejspíš stejně intenzivně a naléhavě jako Eilis.

A konečně, pokud patříte do té druhé kategorie a film už jste viděli, žádné přesvědčování nepotřebujete. Snad jen úkol: upalujte vybrakovat nejbližší oddělení historických románů a odneste si svou trofej, tohle si CHCETE přečíst.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihy Dobrovský