Autorka: Sita Brahmachari
Překladatelka: Barbara Hajná
Série: Mira Levenson
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 2
Počet stran: 299
Nakladatelství: Slovart
Rok vydání: 2016
Vazba: Pevná
Oficiální anotace:
Dvanáctiletá Mira pochází z chaotické, umělecké a přímočaré rodiny, kde je někdy těžké získat si pozornost. Zatímco se zdraví její milované babičky Josie zhoršuje, Mira začíná objevovat tajemství svých blízkých a zároveň získává tajemství vlastní. Přitahuje ji záhadný Jide, kluk, který zjevně skrývá problematickou minulost a stejně jako artyčok si kolem srdce vypěstoval tvrdý ochranný obal. Mira sice prožívá svůj první žal, ale také poznává podivuhodný a často tajuplný okolní svět. Tento neobyčejně poctivě a vnímavě napsaný román zkoumá křehkou rovnováhu – která se někdy mění v nespravedlnost – mezi životem a smrtí, ale především oslavuje přátelství, kulturu a život.
První dojmy z obálky:
Obálka je srávně veselá, s překrásnými drobnými ilustracemi, prostě přesně taková, jakou byste v souvislosti s umělci očekávali (ona Sita celkově vyfasovala vynikajícího grafika, zkuste mrknout i na obálky jejích dalších knih). Jediné, co by změnila, je barva názvu knihy, z dálky celkem zaniká – možná jen trochu zesvětlit…?
V souvislosti s obálkou, musím pochválit i vnitřní úpravu knihy. Vzhledem k tomu, že si Artyčoky určitě pořídí mladší generace, chválím větší písmenka, skoro pokaždé jinak zpracovaný začátek kapitoly a tu velkou ilustraci, co jste už mohli zahlédnout na jiných blozích. Fakt krása, i ty desky knihy se drží dobře.
Hodnocení obálky:
Sita Brahmachari se narodila v Derby v roce 1966. Její táta byl indický lékař z Kalkaty a máma Angličanka, zdravotní sestra z Jezerní oblasti. Má dvě sestry a jednoho bratra. V dětství časro snila s otevřenýma očima a číst se naučila dost pozdě, ale jakmile toto umění ovládla, už ji od kouzelného světa knih nebylo možné odtrhnout. Odjakživa toužila stát se spisovatelkou a s jejím prvním románem Artyčoková srdíčka, se jí to přání splnilo.
Navštivte její stránky na: sitabrahmachari.blogspot.cz
Recenze:
Od Artyčokových srdíček budete očekávat mnoho. Podle názvu si tipnete, že se bude jednat o příběh přetékající cukrkandlem, první láskou a prosluněnými úsměvy. Když prostudujete anotaci, přijdete na to, že příběh nebude mít zdaleka tak jednoduchou zápletku, jak byste si mysleli, sama autorka vás o tom pak v průběhu děje už jen přesvědčí.
Nebudu lhát – název první kapitoly Když mi ještě bylo jedenáct, mě parádně vyděsil. Dětským knihám se zpravidla vyhýbám a až na výjimky prozatím docela úspěšně. I když jsem i v tomto případě měla ze začátku nutkání vzít nohy na ramena a už se nevracet, Mira mě ke svému příběhu stihla připoutat tak rychle a nepozorovaně, že až někdy v půlce mi došlo, že tohle rozhodně chtít odložit nebudu.
Když vycházíme z učebny, Pat Printová si zavolá Millie, tak na ni čekám o kousek dál na chodbě a prohlížím si blátivou stopu, kterou tady Pat za sebou zase zanechala jako podpis. Přemýšlím, kudy to chodí, že má na botách vždycky tolik bláta.
V očekávání dívčího románku s příměsí dospívání, mě trochu překvapil výsledek. Kniha je naplněná pocity ztráty, nových poznání, i zmíněné love story, určitě ale ne v nepoměru. Mira v průběhu tak řeší nejen lásku k Jidému, ale i první známky dospívání a proměny těla, které bych k jejímu věku měla tendenci očekávat a ani bych jí to moc nezazlívala, protože popisované události jsme prožívaly každá, většinou s hysterickým podtónem, který se vzhledem k rychlému dospívání přímo nabízel.
Někdy si přeju mít rodinu, ve které by mě rodiče prostě nechali na pokoji. Ve třídě je plno dětí s rodiči, kteří nemají ani ponětí, čím se jejich děti zabývají. Ale jako na potvoru já se narodila do rodiny, kde se o všem musí mluvit.
Navzdory tomu, že Mira ve svém věku řeší všední problémy, z větší části jí přidělávají starosti takové, které všední nejsou. Takové, které by dospívající zažívat neměli, přesto se jim mnohdy nevyhnout. Ano, mám na mysli babičku Josie, které se svět Miry už brzy chystá odpustit, její vnučka se s tím však odmítá smířit. Velkou část příběhu tak zabírá smíření, pocit, který bychom chtěli zažít všichni, alespoň jednou v životě.
Abyste pochopili, anotace vás navede určitým směrem, který vám můžu v rámci osobní dohody o nespoilerování ukázat, v každém případě se ale připravte na to, že je kniha ve výsledku těžšího ražení, než by se zdálo. Z toho důvodu se mé původní zamýšlené doporučení ranným náctiletým rozšiřuje i na mladé dospělé a možná i hrstku dalších, co si chtějí přečíst citlivý příběh a zároveň si připomenout období Když mi ještě bylo jedenáct. Primární kategorie, o které jsem tolik v souvislosti s touto knihou četla, mi nepřijde od Miry tolik vzdálená, protože ztráta milované osoby a starosti s touto událostí spojené nás dříve či později potkají a v podání Sity Brahmachariové je téma uchopeno skutečně uchopeno s úctou a jemností, konečný dojem na vás tak bude cítit pokojně, troufla bych si říct, že i trochu jako z jiného světa. Artyčoková srdíčka se pro mě osobně zapsala jako překvapení roku a příjemné zpestření mého čtenářského apetitu.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart
Social Icons