Recenze: Mezihvězdný expres

Název: Mezihvězdný expres / Railhead

Autor: Philip Reeve

Překladatelka: Monika Dzingelová

Počet stran: 286

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2016

Vazba: Měkká

Děj:

„Pojď se mnou, Zene Starlingu,“ řekla dívka v červené pláštěnce. Ale odkud znala jeho jméno?

Mezihvězdné expresy jsou inteligentní vlaky, které brázdí galaxii prostřednictvím Velké Sítě. Cestuje jimi i Zen Starling, bezvýznamný uličník z planety Klín. Na jednom ze svých výletů na okolní světy se Zen setká s neznámou dívkou v červené pláštěnce. Dívka se jmenuje Nova a vyjde najevo, že ji za Zenem poslal záhadný cizinec jménem Raven. Ten od Zena žádá, aby se společně s Novou vloudil do vlaku samotného vládce Velké Sítě a přinesl odtamtud tajemný umělecký předmět. Zen úkol přijímá a vydává se na cestu. Netuší však, kam až ho jeho cesta zavede ani co všechno ho na ní čeká…

První dojmy z obálky:

Nazvala bych to opravdovým kusem umění. Originální na mě oproti té naší působí hrozně futuristicky a rozhodně ne tak kouzelně. Jen bych tam toho Zena už nestrkala.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Britský spisovatel a ilustrátor Philip Reeve se narodil roku 1966 v Brightonu. Po ukončení studií pracoval několik let jako knihkupec a následně se začal živit jako profesionální ilustrátor. První větší úspěch si vydobyl ilustracemi k populární sérii Děsivé dějiny. Posléze se začal věnovat i psaní a brzy se stal jedním z nejoceňovanějších autorů dětských knih. Díky své bezbřehé fantazii uplatňující se zejména ve futuristických vizích bývá Reeve také nazýván novodobým Julesem Vernem.

Recenze:

Mezihvězdný expres je jedna z těch knih, které na první pohled zapadnou. Aspoň já jsem si tohle řekla, když jsem ji viděla v knižních novinkách a i když mě lákala představa další knihy podobné steampunkové trilogii Leviatan, nějak jsem to nechala plavat. Do rukou se mi dostala čirou náhodou, vlastně ani pořádně nevím, proč jsem po ní sáhla, v každém případě bych si zpětně ráda potřásla rukou.

Když mrknete na Goodreads, vykoukne na vás skóre nějakých 350 ohodnocení a průměr krásných 4.21. Takových knih po světě putuje spousta, výjimečné je v tomto případě jméno autora. Philip Reeve. Zdaleka nejúspěšnější jsou jeho Smrtelné stroje, na kontě má přes dvacítku titulů a píše už pro stabilní čtenářskou základnu. Mezihvězdný expres je jeho nejnovější kniha.

Hned při kontrole počtu stran na mě vykoukl slovníček pojmů, něco co přímo bytostně nesnáším, protože to znamená, že ze mě buď autor dělá blbce, nebo mě připravuje na krutomor v podobě zoufalého spojování vodítek pro určitou orientaci, která je při četbě naprosto nezbytná (Kostičas je v tomto naprosto ikonický). V prvním případě se s autorem nikdy znovu nesetkám, v tom druhém mě donutí roztáčet ozubená kolečka ještě několik týdnů po zaklapnutí jeho duševního vlastnictví. Krásné je, že Philip Reeve je jedním z přímých zastupitelů druhé skupiny.

Nastoupili jste do vlaku, ten projel K-bránou a vy jste vystoupili na jiné planetě. Slunce, které vám ještě před chvílí svítilo nad hlavou, se stalo jen jednou z drobných hvězd na obloze. Vesmírnou lodí by to trvalo deset tisíc let, ale K-vlak zvládl přesun za pár vteřin.

Jestliže jsem se rozplývala nad obálkou knihy, z představivosti autora mi šla hlava kolem. Mezihvězdné expresy, vlaky, které vás zavezou na místa, o kterých jste nikdy netušili, že by mohla existovat. Drony, androidi, královská přehlídka robotiky, živá kulisa celého příběhu.

Nedokážu si představit, že by cokoliv z této knihy šlo do filmu. Autor po celou dobu podsouvá jednu kuriozitu za druhou a přitom zvládne vyhradit i prostor čtenářově fantazii. A stejně tu jsou prosté fakty lidského života a detaily, kterých jsem si napoprvé nevšimla. Navíc se autor zvládá vypořádávat s aktuálními problémy, i všeobecnou představou budoucnosti, jaká mezi námi panuje.

Na obrazovkách se objevily snímky z Ambersaie. Modré zrnité obrázky vystřižené z bezpečnostních záběrů ukazovaly Zena, jak se pohybuje mezi stánky, a za ním v davu dívku v červené pláštěnce. Vypadalo to, jako by ho sledovala už několik minut předtím, než se ho snažila zastavit u stánku zlatnice.

Hrozně se mi líbilo rozvržení charakterů.Mám ráda, když věci nejsou jen černobílé, mají podklad a od každé vlastnosti trochu. Philip Reeve vytvořil reálné postavy právě tak komplikované, jako jsme my sami. Zen Sterling není ten super klaďas, vlastně ne jeden jeho skutek by se dal odsoudit, ale ani jeho nepřátelé nejsou pouze ti ultra padouši a mají nejednu skrytou stránku.

Celé se to četlo poměrně dobře – žádná závratná rychlost, měla jsem rozečteno asi čtrnáct dní, ale chtěla jsem vědět, jak to dopadne a na konci jsem litovala, že to nebylo ještě o krapet delší. Přesto žádné pokračování nevyžaduji. Ale atmosféra byla špičková, to ano.

Kyberpunkový Mezihvězdný expres se u mě zařadil mezi ty knihy, do kterých se nořím i dlouho poté, co jsou bezpečně uložené v knihovně. Ráda o nich rozvíjím teorie, abych tak řekla. Jak si jistě spousta z vás dokáže představit, je to příjemný stav snění a těžko se od něj odpoutává. A ten já odměňuji zlatem, takže za mě sice menší mínus na zmiňovaném tempu knihy (protože by to šlo rychleji), ale jinak naprostá spokojenost. 9 hvězdiček to snad vystihne nejlépe.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Knihcentrum