Recenze: Neslyšno

Název: Neslyšno / Soundless

Autorka: Richelle Mead

Překladatel: Jan Netolička

Počet stran: 242

Nakladatelství: Domino

Rok vydání: 2016

Vazba: Měkká

Děj:

Ve světě bez zvuku slyší jedna dívka, jak ji cosi volá…

Dívka jménem Fej žije v horské vesnici, kterou sesuvy kamení zcela odřízly od světa. Přežití vesničanů zajišťuje jediné lano, po němž jim přes zrádné skalní stěny posílají jídlo lidé z údolního království.

Naprostá závislost není však to jediné, co Fejinu vesnici sužuje: kam až paměť sahá, zdejší lidé neslyší. Jako by takovéto prokletí nestačilo, začínají nyní ztrácet i zrak. Také zásilky jídla přicházející lanovkou se začínají tenčit… Nadcházejí časy zkázy; obyvatelům horské vsi hrozí tichá temnota a smrt hladem.

Pak ale jedné noci probudí Fej drásavý hluk. Vedena zvuky, něčím do té doby naprosto neznámým, se Fej vydává na velkolepou výpravu – sestupuje po nebezpečně strmé hoře do tajemného království Pej-kuo, kde nalezne neuvěřitelnou pravdu o své vesnici i lásku, která ji navždy změní život.

První dojmy z obálky:

Nejlepší obálka od Richelle. Perfektně zvolený obrázek, font… Nemá chybu!

Hodnocení obálky:

O autorce:

Narodila se ve znamení štíra a je bestsellerovou autorkou v žánru urban fantasy. Pochází z Michiganu, nyní žije s manželem a synem v Seattlu. Než se rozhodla pro dráhu spisovatelky, snila o několika různých povoláních. Má titul z University of Michigan, Western Michigan University a University of Washington.

Vášnivou čtenářku Richelle vždy fascinovaly báje, mytologie a folklór. Pokud zrovna nepíše, kouká na hloupé reality show, cestuje, ochutnává zajímavé koktejly a nakupuje šaty. Hodně šatů! Je závislá na kávě, neustále prohrává bitvu s prokrastinací a miluje zábavu.

Recenze:

Neslyšno je u nás už v pořadí 21. kniha Richelle Mead.  Tentokrát se ocitáme v jedné čínské izolované vesnici. Ve vesnici bez zvuku.

Musím se přiznat, že knihy Richelle Mead čtu už jen z principu. Začalo to Vampýrskou akademií, pokračovalo Sukubou a zastavilo se na Věku X. Kdyby mi Richelle poslala svůj nákupní seznam, přečetla bych si ho. Většina jejích reálií staví na jevech už všeobecně známých – upíři, alchymisté, sukuby, démoni, svět budoucnosti… Přeleštit a vystvit, přeleštit a vystavit… My čtenáři na tyto výstavy chodíme v masách a doufáme, že je filmové společnosti přetaví znovu a zase trochu jinak. Neslyšno pro mě z tohoto hlediska představovalo velkou neznámou – v čínské mytologii se neorientuji, všechno, co mám v zásobě, je pár filmových pohádek. Snad věky jsem knihy vybírala podle jména, tentokrát jsem však byla přesvědčená o tom, že kdyby se tématu ujal kdokoliv jiný, chtěla bych si ho přečíst úplně stejně vehementně. A pak se mi ten malý balíček radosti dostal do rukou…

A tak bych chtěla popsat zvuk těm z vás, kteří už ho nepoznají, aby slova o něm nebyla ztracena navždy a aby ti, kdo už nikdy neuslyší, mohli co nejlépe pochopit, co zvuk vlastně je. Možná se zvuky jednou vrátí a má slova podají pomocnou ruku těm, kteří jejich hlasu nebudou rozumět.

Už jsem si zvykla na to, že dvousetstránkové knížečky slupnu na posezení a často lituju, že nejsou delší. Neslyšno je úplně jiný případ. Kdybych měla běžnou Richelle přirovnat k horské dráze, tohle by byly rezavé, místy chybějící koleje, po kterých by mě vezl rozvrzaný starý vozík a výhled by byl pošmourný.

Listy na mě působily jako spíchnuté horkou jehlou. Kdyby se nad textem přidržela ochranná ruka a dodala postavám trochu života do jejich povadlých tváří (a nedělala z nich děti západu a východu), víc se roztočila ta ozubená kolečka a kniha získala na komplexnosti, bylo by to perfektní. Rozuměj, všechno to trochu dotáhnout a klidně prodloužit o sto stránek, aby to získalo nějaký tvar. Vážně, kdybych se mohla těch postav chytit a odstranila se slepá místa, četlo by se to  o moc líp. ALE pořád tu byly věci, díky kterým jsem nakonecráda, že jsem si mohla Neslyšno přečíst.

Nikdy, vážně nikdy jsem nečetla knihu, která by byla zpracována jako němý film. Počítám s tím, že to taky děláte – představujete si živé dialogy, tóny hlasů, řeč těla… Absence zvuku dodala Neslyšnu unikátní atmosféru, kterou bych nedokázala přirovnat k ničemu, co jsem kdy četla. Navíc ta čínská mytologie tu opravdu je a působí na vás podobným způsobem, jako byste poprvé otevřeli oči. Nebo možná něco znenadání zaslechli?

Tají se mi dech. Správce lana. Jen vzácně se nám s ním daří komunikovat. To na něm závisí naše existence, on rozhoduje, jaké přijdou nahoru po laně zásoby z města.

Hlavní postavy nebyly z dlouhodobého hlediska nijak zapamatovatelné, ale ani otravné. Fej neměla nic z Rose Hathawayové, ani Georginy Kincaidové, ale dalo se s ní pracovat. To samé Li wej. Fajn charakter, ale vedle Dimky, nebo Setha, jako by zešedl.

Na závěr snad tolik, že Neslyšno mohlo být skvělé a výjimečné dílo. Kdyby z něj Richelle Mead polovinu vyškrtala, dala by vzniknout výjimečné povídce s pevnými body a originálním námětem. Naproti tomu, kdyby si dala trochu víc záležet a do psaní se opravdu opřela, měli bychom plnohodnotné dílo a Fej by se zvládla v mysli usadit déle, než na bezprostřední dobu čtení.

Ačkoliv jsem knihu zdrbala, jak nejvíc jsem mohla, jsou věci, které se mi na ní líbily. Z toho plyne 5 hvězdiček. Pokud tuhle recenzi čte někdo, kdo od Richelle nic nečetl, tak musím všemi deseti doporučit její tři stěžejní série Vampýrskou akademii, Pokrevní pouta a Sukubu (Věk X volitelný). Není vyloučeno, že si je tak jako já přečtete víc, než jen jednou.

Hodnocení knihy:

Knihu můžete zakoupit v internetovém knihkupectví Martinus:

Neslyšno