Byť se se sama za sběratele nepovažuji, nemohu popřít, že mi nedělá problém si pořídit další vydání jedné a té samé knihy. Samozřejmě, všechno má své hranice, tuto praxi tedy uplatňuji jen u opravdu těch nejoblíbenějších knih.
V současné době se jedná o dvanáctku, knihy, které mám dvakrát z důvodu angličtina/čeština nepočítaje, to bychom měli přibližně dvacítku. Kroutíte hlavou a ptáte se, jak je to možné? Zhruba před dvěma lety bych reagovala úplně stejně, po první přečtené knize v angličtině mi ale nastaly krušné časy, protože jak jinak, cizí ovoce vždy o něco lépe chutná. A tak jsem spadla do jámy plné nádherných knih, které jsem chtěla všechny vlastnit. Důvody jsou různé a dále v článku bych vám je chtěla přiblížit. Na obhajobu: Já se fakt bránila.
Jazyk
Jak už jsem trochu naťukla, úplně prvotním impulzem pro pořízení dalšího vydání již vlastněné knihy, byl, je a bude jazyk. Pokud se mi kniha mimořádně líbí v češtině, nebo její mimořádnost naopak snižuje překlad, pořizuji si knihu v angličtině, a to ideálně v obálce, která se mi líbí nejvíce, protože ze začátku nepočítám s další edicí. Stejný princip funguje někdy i naopak, ale tehdy se většinou jedná jen o opravdové minimum knížek s tím, že nepřibývají další vydání, protože hezky zdobené knihy jsou většinou klasiky.
Písmo
Ó ano, i to se může stát, čtete správně. Na obrázku to není tak dobře vidět, ale kniha napravo (Jane Eyre v edici Word Cloud Classics) má tak malé písmo, že máte nutkání si vzít lupu, zatímco kniha nalevo (Jane Eyre v edici Faber Children’s Classics) byla pořízena právě kvůli větší velikosti písma. Tohle samozřejmě nelze předpokládat, k mé smůle byla právě ta s malým písmem moje úplně první Jane Eyre v angličtině – dokážete si představit, jak rozčarovaná jsem byla, když jsem ji držela v ruce.
Ilustrace z Anny ze zeleného domu
Ilustrace
Nejkrásnější a pro mě logicky nejodůvodnitelnější (kromě jazyka, samozřejmě), jsou knihy pořízené kvůli ilustracím. Pokud je kniha moje oblíbená, nedělá mi problém (mně, ne mojí peněžence, abychom si rozuměli) za její ilustrovanou podobu utratit menší jmění. Některé jsou opravdová mistrovská díla a ráda na ně pomýšlím jako na obrazy, za které někdo jiný utratí daleko větší částky s daleko menšími výčitkami svědomí. Dobře, jedná se jen o přetisk ilustrace, ale stejně, je něco krásnějšího, než koukat na vaše milované postavy, jak přicházejí k životu? Ilustrace perfektně dokreslují atmosféru a i když si od nich také ráda odpočinu (vlastní představivost a tak), nedám na ně dopustit.
Překlad
Ano, opravdová zvěrstva, jako v případě Anny ze zeleného domu, se dějí. Tato klasika u nás původně vyšla v poněkud osekaném a zásadně změněném překladu, který Albatros minulý rok napravil („nové“ vydání můžete najít i v Levných knihách, bohužel se jedná o stejný starý překlad, který vám ze srdce nedoporučuji), hrůzostrašné zážitky ale přetrvávají.
Pokud pomineme diametrálně odlišné věty (vyškrtnuté, přepsané, zpřeházené), nejde si nevšimnout určitého rozdílu při diskuzi s někým ze Slovenska, a to zejména u jedné nejmenované, pro děj podstatně důležité kapitoly. Ta nejmenovanému Slovákovi dokáže, že jste hňup, když knihu prohlašujete za svoji oblíbenou, přitom si na něco takového vůbec nevzpomínáte. Pak přijdete na to, že za to nemůžete vy, ale paní překladatelka, která se ji rozhodla prostě vynechat.
Podobný, nikoliv však stejně dramatický překlad byl u Fantoma opery, kde mi některé výrazy přišly zvláštní (šála měnící se v šátek a tak pořád dokola, ačkoliv zrovna tato věc se s dalším překladem neeliminovala, Leroux nejspíš prostě ignoroval rozdíly v dámské gardorobě), jindy jsem skřípala zuby nad přeloženými jmény. Vysvětlete mi, proč někdo potřebuje mít Christinu Daaéovou, proč.
Komentovaná klasika
Já miluju komentovanou klasiku, bože. Mým snem je pořídit si všech šest knih Jane Austen jako „annotated“, protože se dozvídám spoustu užitečných věcí, které bych jinak na internetu tak pěkně pohromadě a stručně nenašla.
Obálky
Ano, i něco takového jsem udělala. Ne v enormním množství, ne za plnou cenu, ale udělala. Některé obálky mají duši a já je chci vlastnit. Toť vše, co k tomu chci říct.
Zjednodušená edice pro děti
Stejně jako dva následující body, které po tomto následují, tuto záležitost ani tak úplně za první známky šílenství nepokládám. Jedná se sice o stejnou knihu, obsah je ale zkrácený, mnohdy obsahově zábavně upravený, aby jej mohly číst děti, případně jazykově méně pokročilí (ano, mám doma i tři zrcadlová vydání klasik, pořízených právě kvůli zkrácené formě), jedná se tedy o poměrně unikátní text. A ano, má to ilustrace. Hodně ilustrací. A já ilustrace zbožňuju, to už jsme si řekli.
Fantom opery – Pop-Up kniha
Pop-Up
Zvláštní kategorií jsou Pop-Up knihy, ty mají obrázky a dokonce hýbátka. To jsou takové ty skoro 3D věci z papíru, co jste milovali jako děti (na obrázku vidíte jednu z jednodušších verzí z osmdesátek, dnešní Pop-Upy jsou mnohem propracovanější) a kterými budete posedlí jako dospělí, protože klasika v Pop-Up verzi, to sakra chcete. V podstatě neexistuje dospělák, který by si u mě rád s okýnky nezahýbal, protože SE TO PROSTĚ HÝBE.
Pride & Prejudice – Marvel
Komiks
Poslední kategorií je komiksová podoba knihy. Komiksům jsem propadla už před nějakou dobou, dodnes mě to však neopustilo. Pokud se mi líbí ilustrace a vím, že příběh je jeden z těch, který snesu v absolutně jakékoliv reprodukci, můžete se spolehnout, že inkriminovaný komiks najdete u mě v knihovně. Marvelácká adaptace Jane Austen je navíc fakt totálně prďácká.
Prvních pět knih v mé knihovně s největším počtem jednotlivých vydání:
Pýcha a předsudek – 15 kopií
Jane Eyre – 13 kopií
Fantom opery – 7 kopií
Anna ze zeleného domu – 7 kopií
Tajná zahrada – 5 kopií
Co vy, máte doma knihy „jen jednou“, nebo si taky budujete malou sbírku? Máte nějaký jiný plán, podle kterého si kupujete další vydání knih?
Social Icons