Recenze: Leviatan

Název: Leviatan / Leviathan

Autor: Scott Westerfeld

Ilustrátor: Keith Thompson

Série: Leviatan / Leviathan

Díl: 1.

Počet stran: 440

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Promazáváš své válečné stroje? Nebo je krmíš?

Leviatan je novodobá verze začátku první světové války. Ne není to o poučování. Pochybuji, že byste ve skutečném světě našli něco jako křížence vlka a tygra nebo obrovské kráčecí stroje, které se využívají opravdu až teprve dnes. Říká se tomu steampunk. Minulost se zde míchá s budoucností a to přináší do celého děje takovou tu zvláštnost... Já osobně tento styl moc neznám, ale kniha mě doslova pohltila.

Celá knížka je ilustrovaná černobílými obrázky, kterým se musí nechat schopnost vystihnout detaily.

Zaujalo mě hned to, že se v knížce nepíše o holce, která se zbláznila do kluka, který je jen tak náhodou anděl, upír nebo něco podobného. Tady si moc romantismu neužijeme a je to to pravé nefalšované fantasy. No... Tedy fantasy... To fakt ne. Je to steampunk, nebo jak se tomu říká. Já osobně jsem team Darwinovců a jsem pro létání ve vzduchu s Deryn. I když nevím, jak by na mě působila vzducholoď v níž se jako paraziti drží lidé a mají tam normální kajuty, kanceláře, jídelny... To bych možná nebo spíš určitě neunesla...

Z postav mám asi nejraději Volgera a doktorku Barlowovou. Jsou to takové ty postavy se zdravým selským rozumem a schopností poradit si v každé situaci. V célém příběhu jsem si Volgera představovala s páskou přes oko a se šavlí, kterou samozřejmě skutečně nosil. Prostě jako piráta. On i tak mluvil. A doktorka Barlowová? Nemůžu si pomoct, ale myslím, že se z ní vyklube pěkný zloduch. Já vždycky naletím na tokové ty postavy, které jsou nevinnost sama. A ona až podezřele pomáhá Alekovi i Deryn. I když k vlastním účelům...

Deryn mi přijde jako skvělá holka s klučičími zájmy. Docela mi vadí, že u vzduchoplavby nechtějí dívky, protože ženy jsou někdy ještě lepší než muži, že? Deryn se vede v klučičím chování dobře a to její: "U šílenejch pavouků!" je bezva... Alek je rozmazlený fracek, který se bude muset hodně rychle naučit pokoře. Jenže nevím jestli to někdy opravdu dokáže úplně. Někdy mi připadá, že nemá vůbec nic v hlavě, ale konec konců je to teenager, ne? Kloppa jsem si představovala jako géniuse s brýličky a je upřímně škoda, že ho nenakreslili do leviatanu tak, jak to u Volgera nebo jiných postav udělali hodněkrát.

Po každých dvou kapitolách se vystřídají pohledy a máme buď Aleka nebo Deryn. Příběh je psaný ve třetí osobě tzn. Deryn se podívala na... Tenhle styl psaní mi moc nesedí a jen málokdy u některé knížky zaboduje naplno. U Leviatana to bylo tak napůl. U těhle fantasy ve starší době je to typické a většinou až nudné. Kdyby tento příběh byl psaný z pohledu první osoby bylo by to podle mě lepší.

Teď najedu nejspíš na obálku. Jemně přeplácaná, ale naprosto svázaná s příběhem - takže většinou zaujme. Je na některých místech zvláštně lesklá a tím taky lesklá v oku, které si ho v knihkupectví všimne a přečte si obsah téhle nádhery.

Při téhle knížce se doslova kolečka otáčejí a cítíte jak postupně zapadají do sebe. Konec knížky je tak napsn, že je nemožné nečekat na Behemót (pokračování trilogie) s vervou u knihkupectví. Prostě vás to napne...

Kdybych měla začít s originalitou, tak asi nenajdu nic podobného. To co Westerfeld vytváří je... neuvěřitelné! Ale přesto se dá do děje lehce zklouznout a moje rodina mi musí luskat prsty před obličejem, abych se probrala. Ok, stává se mi to u většinu knížek, ale to jen protože jsou tak dobré. A je fakt, že některé jsem opravdu nemohla ani přečíst než jsem si přečetla stránku dvakrát. To u téhle se mi to nestalo...

Hodnocení knihy:

Illustrations copyright: Keith Thompson