Recenze: Smečka

Název: Smečka / Nightshade

Autorka: Andrea Cremer

Série: Smečka / Nightshade

Díl: 1.

Počet stran: 398

Nakladatelství: Knižní klub

Rok vydání: 2011

Vazba: Pevná s přebalem

Všechno běželo do zaběhnutých kolejí dokud se tam neobjevil vetřelec. Shay převrátil Calle celý svět vzhůru nohama, ale Shayi... Každý ví, že kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Potom se nemůžeš divit tomu, co jsi objevil a jak ti to navždy změnilo život...

Kniha má jako jedna z mála moc hezkou obálku. Možná mě právě tím zaujala, ale obsah byl ještě lepší. Nevím... Když někdo řekne, že je to knížka o vlkodlacích, tak si řeknu, že se zase někdo opičí a přinejmenším tam bude pár stejných prvků jako v jiných knížkách. V tomhle příběhu se nedočkáme žádných mazlivých chlupatých vlků, ale opravdových predátorů. V žádné knížce jsem neviděla tak skvěle popsané prostředí vlků.

Že ji vychvaluji jako každou jinou knížku? Ne. Ona tak vážně působí. Ok uznávám, že pár prvků mohla autorka okopírovat, ale i kdyby... Zvládla to popsat originálně a to se cení.

Docela zvláštní na téhle úpravě knížky je, že je za každou kapitolou zobrazen měsíc ať už je v novu nebo v úplňku. Pro vlkodlaky to samozřejmě nemá žádný význam, ale pro rituál, který má být proveden to nejspíš důležité je. I v téhle knížce se najdou kouzla a to je další plus pro tuhle fantasy ságu. Celý systém vlkodlaků je takový zvláštní a zakládá se na legendách. Jak jinak, že?

Také musím docela pochválit, že se hned na začátku nedozvídáme všechno a Calla nám všechno řekne až když mluví se Shayem nebo podle svých skutků. A víte co jsem říkala o chování smečky? Oni se i v lidské kůži chovají jako vlci a u vůdců je to dvojnásobné. Nejradši by každého zakousli - hlavně když jsou vzteklí nebo je něco ohrozí. A ta kouzla... hm... S kouzly jsou spojeni také nějací mystičtí tvorové ne? Obří pavouk je tu nezbytností a něco jako vytvoření vlastního děsivého tvora je také docela běžné.

Bohužel musím autorce vytknout, že neupustila od představy, že jsou všihni neodolatelní a krásní. Co třeba Ren nebo Dax? Nebo Bryn... Každý je okouzlující vlastním způsobem. Ať už roztomilostí nebo tajemností nebo dokonce přirozeným šarmem. Každý se narodil jako vyvolený... A ještě jde něco vytknout. Shay je strašně zženštilý. Kdy udělal vůbec něco statečnějšího než že se přiblížil ke smečce? No uznávám, že agresivní vlci jsou docela hrůzu nahánějící představa, ale přesto... Alespoň by se mohl o trošilinku pochlapit. Nebo to byl snad účel? Udělat z hrdiny chlapečka, kterého by měla Calla vodit za ručičku? Samozřejmě mu přidávám na dobrých vlastnostech to, že alespoň něco zvládne... Něco jako u Indiana Jonese, kterého má Shay za vzor. Dokáže využít to, co má právě po ruce.

Ze začátku mě udivilo, že autorka nechala Callu chodit v klučičím oblečení i přesto, že byla tak krásná. Ale potom ji prostě přeměnila pomocí postavy, která se nazývá matka. Calla se bude muset s donucením oblékat jako holka a to ji pořádně namíchne. Jenže co má dělat...?

Děj je docela nepředvídatelný a dokáže nás překvapit. Tohle je plus pro autorku a celé její dílo. Nevím proč, ale tahle knížka mě utila číst dál snad ještě možná víc než jiné příběhy. Možná to napětí, co pořád visí ve vzduchu, i když se nic zvláštního neděje.

Hodnocení knihy: