Recenze: Horečka

pátek 9. listopadu 2012

Název: Horečka / Fever

Autorka: Lauren DeStefano

Série:  Zahrada nesmrtelnosti / The Chemical Garden

Díl: 2.

Počet stran: 351

Nakladatelství: Fortuna Libri

Rok vydání: 2012

Vazba: Pevná

Děj:

Rein je zpět. Právě teď utíká pryč od všech svých starých problémů, bohužel ale běží vstříc i těm novým. A jak se zdá, staré problémy se jí nehodlají pustit. Vaughn chce Rein přivést zpět do sídla a je mu jedno, co vše ho to bude stát. Rein si však své svobody moc dlouho neužije a už ji chytá kuplířka. Ale Rein se nehodlá vzdát. Musí to dokázat. Musí se dostat ke svému bratru Rowanovi.

První dojmy z obálky:

Na internetu vypadala hrozně, ale když mi kniha přišla, mé dojmy se obrátily o 180 stupňů. Je tak pestrá, až je hezká a budí ve mně zvláštní dojmy. Skutečně se povedla. Krom toho po otevření knihy musím pochválit vnitřní design. Skutečně krásné - velká pochvala.

Hodnocení obálky:

Co jsem od knihy čekala:

Myslela jsem, že tento díl bude o trochu horší než ten první - tak už to ostatně bývá skoro všude. Faktem je, že jsem se šeredně zmýlila a kniha mě dokázala velmi mile překvapit.

Menší seznámení s knihou:

Horečka je druhý díl z trilogie Zahrada nesmrtelnosti. Troufám si říct, že je tato série na stejné rovni jako např. Hunger Games, nebo také Banka Těl. Je precizně propracovaná a splňuje všechna očekávání čtenářů.

O autorce:

Lauren Destefano se narodila v New Havenu v Connecticutu a nikdy necestovala daleko od východního pobřeží. Získala titul BA v angličtině od Albertus Magnus College. Psala již od dětství. Jejím autorským debutem bylo psaní na zadní strany dětských nabídek v restauracích. Její první rukopis byl napsán do žlutého bloku červeným perem. Bylo to o strašidelné boudě, která jedla malé děti.

Teď, když vyrostla, píše beletrii pro mladé dospělé. Mezi její nepodařené profese patří: nejhorší recepční, sympatická výběrčí daní a anglická lektorka. Když zrovna nepíše, nadává svému Nintendo DS, rozčiluje svoji kočku s laserovým ukazovátkem nebo přebudovává sekáč na obchod s vybavením pro zabijáky.

Více se o ní můžete dozvět na adrese http://www.laurendestefano.com/

Proč jsem si knihu vybrala:

Hm, je logické, že když máte doma první díl ze série, vezmete si i ten druhý, ne? :)

Recenze:

Když se řekne Zahrada nesmrtelnosti, co vás napadne? Mně se vybaví skvělý design knihy a slovíčko dystopie. Upřímně řečeno, také se mi vybaví, jak skvělým stylem jsou knihy napsané. Četli jste první díl? Ano? Pak víte, o čem mluvím. Pokud ale ne, je načase vás s knihou trochu obeznámit, co říkáte?

Kniha je psána z pohledu dívky, velice svižným a poutavým způsobem. Tzn.: první osoba a přítomný čas. Ano, přítomný čas. Ten se v mnoha knihách jen tak nevidí. Popravdě řečeno, já ho nevídám skoro vůbec. Když už ale píšu povídku, nebo něco jiného, píšu právě tímto stylem. Velmi jsem si ho oblíbila a pravděpodobně je i mým nejoblíbenějším. A také jím nejspíš zůstane.

V knize je přímá řeč spíš omezena, přesto ale musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Vlastně když si teď vzpomenu, u Twilight mi tento fakt také nevadil… Nevím tedy, proč pořád očekávám, že když je přímá řeč omezena, bude můj názor na knihu o něco horší. Aneb Ells nemá vůbec žádné předsudky, že? :-P

Zahradu nesmrtelnosti a vůbec i druhý díl počítám do té lepší kategorie dystopií. Lépe řečeno, do kategorie, která nese název „Hunger Games a jiné knihy, které museli napsat jedině géniové“. To už vám musí o sérii něco vypovídat, co říkáte? Takže teď jsme se seznámili se sérií a můžeme přejít k hodnocení samotného druhého dílu.

Obyčejně jsou další díly série horší a horší, ale řekla bych, že zde se autorka ze své osy ani na okamžik neodklonila. A to je samozřejmě dobře. První díl mě skutečně strhnul s sebou do světa ničivé nemoci, která způsobuje, že všichni umírají až příliš mladí a tento mě překvapil stejně jako ten první. Možná, že byl i lepší, teď dokážu jen těžko posoudit. Jsem celkem vyjevená, co se v příběhu odehrálo. Kniha mě opravdu překvapila. Jenže co jiného také od této série čekat, že?

Při čtení jsem si občas opravdu myslela, že autorka není člověk. A myslím si to doteď. Stejně jako Suzanne Collinsová mi dokázala, že příběhy jsou opravdu živé. A to obzvlášť v tomto dílu. Našla jsem v něm všechno. Pobavení, smutek, zášť, hrůzu a další nepotřebné emoce pro dobrou dystopii. Autorka propracovala vše do detailů, ostatně stejně jako v prvním díle, takže po této stránce nemohu říct ani Ň. Jsem ráda, že si autorka uvědomuje na co má a na co ne. Špatné knihy mají právě v tomto ohledu většinou problém. Autor si řekne: „Udělám z toho bestseller a všichni budou nadšení!“, ale pravdou je, že pokud si někdo něco takového řekne, skoro pokaždé pohoří. A to je velmi mrzuté. Proto autorku chvalořečím za její uvědomění, kam až její meze sahají.

Myslím, že za zmínku by stál i fakt, že název knihy je skutečně dobře promyšlený. Když jsem si na tuto knihu četla recenze, musela jsem přikyvovat při zmínce, že název knihy je více než příhodný. Rein se v příběhu v jedné velké horečce skutečně ocitá.

Upřímně řečeno, hlavní hrdinové knihy mě velmi potrápili, přesto ale musím říct, že mi byli opravdu sympatičtí. A logicky platí vzorec Sympatický hlavní hrdina = lepší kniha. A v té knize to platí dvojnásobně.

Já nevím jak vy, co jste druhý díl četli, ale já rozhodně napjatě čekám na další díl. Ti z vás, kteří ještě nečetli první díl a váháte, zda tato dystopie stojí za to, abyste si ji přečetli, neváhejte. Je to jedna z těch, co vás chytí a už nepustí.

PS.: Nechtějte po mně žádná negativa! Tady se skutečně najít nedají.

Poučení:

Nikdy se nevzdávej.

Závěr:

Tato série je úžasná dechberoucí a neprosto nezbytná pro příznivce dystopií. Proto moji milí čtenáři mazejte do knihkupectví a kupte si ji. Neprohloupíte.

Hodnocení knihy:

*Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri