Autorka: Deborah McKinlay
Počet stran: 223
Nakladatelství: Fortuna Libri
Rok vydání: 2014
Vazba: Pevná s přebalem
Děj:
Když anglická čtenářka románů Eva Petworthová napíše úspěšnému americkému autorovi Jacksonu Cooperovi a pochválí mu scénu v jeho knize, oba zjistí, že sdílejí vášeň pro vaření. To zažehne vztah, který změní jejich životy. Přátelství se rozvíjí a navzájem si svěřují detaily svého života. Jack má barvité přátele a řadu mladých obdivovatelek, ale není spokojený. Eva měla chladný vztah ke své matce a nyní se snaží překonat napětí mezi sebou a svou dcerou, která se má vdávat. Eva a Jackson se sbližují stále více i přes velkou vzdálenost, která je odděluje. Radí si navzájem a snaží se překonat své problémy. Chtějí se poznat osobně, a tak vznikne nápad. Rendez-vous v Paříži. To je to správné místo pro dobré jídlo a snad i lásku…
První dojmy z obálky:
Obálka je nádherná. Vlastně právě díky ní jsem jsem se rozhodla, že si knihu přečtu. I když je Eifellova věž pro mnohé jen kovové monstrum, já osobně ji beru za nádherný úkaz. Konec konců, je to hlavní znak Paříže. :) A ve spojení s květinami... Nemám slov.
+ Ten nádherně vyvedený nápis...
Hodnocení obálky:
O autorce:
Recenze:
Rendez-vous v Paříži mě zaujalo především díky své obálce - jak už jste jistě z výše uvedeného textu pochopili, grafická práce na mě opravdu zapůsobila. Kromě toho mě zaujala i tím, že v českém překladu u nás vyšla jen o nějaké ty čtyři měsíce později, než v originále. Z oficiální anotace jsem pochopila, že půjde o příběh spjatý s dopisy a neodvratně jídlem.
Vtipné je, že díky této skutečnosti nemůžete knihu číst aniž byste si nenastěhovali ledničku do postele. Ale zkuste to, když v knize každou chvíli narážíte na tak lahodnou přípravu jídla (Nebo jen názvy - to už je vesměs jedno), až se vám sbíhají sliny. Výhodou je, že kniha není dlouhá, a tak nenaberete metrák. I když v mém případě, nevím, nevím. Ale zpět k tématu.
Zrovna teď lituji, že se v příběhu dopisy nevyskytovaly častěji - byla to velmi milá forma a autorka v tom "uměla šlapat", takže to nepůsobilo tak uměle jako u některých jiných knih s tímto zaměřením, přesto byly vkládány spíše jen doplňkově. Mezi dopisy plynul text v er-formě - to zahrnovalo pravidelné střídání pohledů hlavních dvou protagonistů, kteří se ze začátku nesoustředili ani tak na dopisy, jako spíš na své osobní životy. Ostatně, to se mi na knize líbilo nejvíc. V běžných romanťárnách (zvláště pak YA, které poslední dobou čtu) hlavní hrdinové na sebe pořád myslí, tady žili své životy a kromě občasného dopisu nebyl žádný náznak té obvyklé posedlosti jeden druhým. Dějem tak čtenář proplouvá nenásilně a užívá si té prosluněné atmosféry, která čiší z každé stránky. Jistě, příběh je (stejně jako každý se šťastným koncem) vesměs průhledný, ale na oddychovou četbu si vede poměrně dobře.
Hlavní hrdinové jsou již ve středním věku, nečekejte žádné náctileté. Osobně jsem si k nim nevytvořila nějaký velký vztah - vinu za to dávám nízkému počtu stran a rychlému čtení, kdy jsem měla čas myslet jen na to, že ústřední dvojici přeju šťastný konec. Jack si mě získal díky své hlášce, že my Češi máme nejlepší pivo (Ha, aby ne, když 13 litrů alkoholu u nás vychází i na novorozence) a Eva... Hm, co bych tak mohla říct o ní? Ze začátku izolována od veškerého dění, později už tolik ne. Její dcera i matka byly někdy k vzteku - a to i za předpokladu, že matka figurovala v příběhu už jen jako pouhá vzpomínka.
Na závěr bych řekla, že i když mě příběh ničím zvláštním nepřekvapil, tak ani nezklamal. Jako balzám na nervy od všedního života se hodí skvěle, k tomu to lahodné jídlo (až stoupnu na váhu, tak budu mluvit určitě jinak)... Zkrátka a dobře... Knihu jsem si užila a doporučuju ji, i kdyby to mělo být jen na výpůjčku z knihovny.
Hodnocení knihy:
Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fortuna Libri
Social Icons