Recenze: Hon

Název: Hon / The Hunt

Autor: Andrew Fukuda

Série: Hon / The Hunt

Díl: 1.

Počet stran: 296

Nakladatelství: Fragment

Rok vydání: 2014

Vazba: Měkká

Děj:

Jak zůstat na živu ve světě, kde jsou lidé považováni za pochoutku a všichni touží po jejich krvi?

Pravidla jsou jasná: nesmát se, nepotit se, neupozorňovat na sebe. A hlavně – nezamilovat se do jedné z nich!
Gen se liší od všech ostatních. Nedokáže běžet rychlostí blesku, sluneční světlo ho nezabije a nemá neukojitelnou touhu po krvi. Není upír, je člověk.

Je vybrán, aby se zúčastnil honu na poslední lidi. Jeho pečlivě utajovaný život se hroutí. Skupina bezcitných lovců začíná tušit, že s ním není něco v pořádku. Seznámení s dívkou v něm probudí city, které do té doby neznal.
Gen našel něco a někoho, za co má cenu bojovat, a jeho potřeba přežít ve světě plném nemilosrdných dravců je stále silnější...

První dojmy z obálky:

Prvním, čím mě kniha zaujala je obálka - to snad mluví za vše, ne? V každém případě se mi tyto typy obalů líbí - obrázek rámovaný písmem (můžu to tak říct?) mě vždycky něčím upoutá. Příkladem může jít Tak padne náš svět a Životy, které jsme ztratili. A já vím, že jsou na netu diskuze o tom, jak ty "řvoucí značky" ruší celý kontext, ale u Fragmentu mi to zatím nikdy nevadilo. Pro neználky je tak aspoň snadnější najít si svou oblíbenou edici. Samozřejmě, některá nakladatelství vážně trochu přestřelují (viz Bez naděje a nevkusný like), ale tady mi to nijak nevadí. Takže tolik k módním výstřelkům knih. V každém případě, když vezmu v potaz zahraniční obálky, tak se mi ta naše líbí asi nejvíc. Vím, jsem možná divná, co víc si od obálky přát než to, že na první pohled zaujme?

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Andrew Fukuda se narodil v Manhattnu a byl vychován v Hong Kongu. Poté co získal bakalářský titul z historie na Cornellově univerzitě, Fukada začal pracovat v Manhattonském "čínském městečku" spolu s dalšími imigranty. Tato zkušenost vedla k napsání Crossing, jeho debutu který byl vybrán ALA Booklist jako Top 10 First Novel a Top 10 Crime Novel v roce 2010. Jeho druhá kniha Hon, první kniha v nové sérii, byla koupena St. Martin's Press a vydaná v květnu 2012. Předtím než se Fukada stal autorem na plný úvazek, byl sedm let prokurátorem. Momentálně se svojí rodinou žije na Long Islandu.

Spoustu zajímavých novinek najdete na adrese andrewfukuda.cz

Recenze:

Konečně! Konečně někdo napsal YA knihu, kde jsou upíři popisováni jako krvelačné bestie! Neberte mě špatně, Edward a spol. jsou skvělí, ale přeci jen... Já se jako malý prcek upírů bála. A stejně tak můj otec a jeho otec... Víte, co tím chci říct - upíři mají bohatou historii a jen tak ji zahodit by byla velká škoda. Proto jsem tak moc ráda, že tu máme nové bubáky před kterými se můžeme schovávat pod postelí. Alespoň mně to přijde super. Ale tak nic, jdem se do toho zakousnout.

Vážně nevím, jak se to stalo, ale poté co Hon vyšel začali všichni bláznit, psát recenze a nadšeně pokřikovat, tak jsem byla davem vesměs opět donucena se na knihu pod drobnohledem vrhnout. A víte co? To, co jsem viděla mě překvapilo. A to vážně moc.

Nechápu, jak na takový nápad autor přišel, v každém případě, tohle byla jedna z nejoriginálnějších upířin, co jsem kdy četla. A že jich bylo sakra hodně. Neskutečně se mi líbilo propojení dystopie a upířího tématu. Dopředu musím říct, že jako Hunger Games to není, na to by autor potřeboval kilo dynamitu a pořádně ostrou sekyru, kterou by mohl svým postavám stínat hlavy. Jsem ráda, že jsem v tomto případě neměla přehnaná očekávání, takže můžu říct, že je kniha svým způsobem úžasná. Ale reprodrozda mi sem netahejte, jinak budu vážně zlá.

Je až mrazivé, jak moc se zdá tento způsob apokalypsy skutečný. Já vím, upíři jsou jen nadpřirozené bytosti, neexistují... Ale kdyby ano... tak si živě dokážu představit tu pohromu, co vykreslil Fukuda. Abyste měli určitou představu - upíři v jeho knize se považují za lidi (jo, fakt), naopak nás lidi mají za glupany, podřadnou rasu, která je dobrá jen k jediné věci. K jídlu. Samotní "lidé" se místo smíchu škrábou na zápěstí, bojí se vody, spí zavěšení na hácích, nepotí se, sluneční světlo je může zabít a jejich smysly jsou až nadlidsky dokonalé. Až na tyto drobné odchylky chodí do práce a... No, chovají se prostě jako lidé. Hlavní hrdina příběhu - Gen - je již zmíněný glupan, jenž žije v utajení mezi lidmi. To, že je v tom dobrý, značí fakt, že je ještě naživu. A pak je tu ta vtipná věc, co se jmenuje hon. To je taková velká žranice, kde se požírají glupani, čili my. Co jiného dodat než a-ou.

Jako něco nelogického mi přijde skutečnost, že Gen neměl nikdy chuť sbalit se a jít do divočiny. S jeho tvrdým přístupem by to jistě zvládl, stačilo by jen počkat do rozbřesku a mohl by zmizet. Já osobně bych žít v takovém riziku, že mě každým dnem jistě někdo zabije nechtěla. Vlastně si tak říkám, jestli bych se za takových okolností neodkráglovala. Ale to už je věc odolnosti lidské vůle...

Samotný konec byl z celého příběhu asi nejlepší a i když negradoval tak, jak jsem si představovala, jsem spokojená. Na druhou stranu ale spokojená vůbec nejsem, protože teď musím čekat na další díl a to mě vážně štve. Příště si počkám, až vyjde celá série, tohle se mi stává až moc často. To ale nemění nic na tom, že jsem vážně zvědavá o čem ty další dva díly budou a jak to nakonec autor zaonačí. U vetřelců a mimozemšťanů je nejobtížnější odhadnout správné zakončení - když napíšete, že byli zničeni, bude to klišé. Když ne, budete naštvaní, že to takhle divně skončilo a že není pokračování. Alespoň já takový pocit vždycky měla. No, uvidíme...

Příběh lidí a glupanů bych doporučila všem, co jsou zastánci starých dobrých zlých upírů a originálních post-apokalyptických příběhů s napětím, nebezpečím a pak také špetičkou romantiky. Stejně jako jsem vás upozornila na začátku, apeluju na vás, abyste od Honu nečekali božské výkony jako od Suzanne Collinsové. Můžu vám potvrdit, že i když je to kniha, kterou bych si hned teď s chutí přečetla znova, staré známé srdeční záchvaty v ní nenajdete. Celkově musím řict, že je to za poslední dobu jedna z nejlepších knih, co jsem četla, proto si ode mě Hon odnáší krásných devět hvězd.

PS. Pusťte si booktrailer, je mimořádně zdařilý. ;)

Hodnocení knihy:

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku nakladatelství Fragment