Autorka: Marissa Meyer
Série: Měsíční kroniky / Lunar Chronicles
Díl: 3,5.
Počet stran: 188
Nakladatelství: Egmont
Rok vydání: 2015
Vazba: Měkká
Děj:
Čiré zlo má své jméno, skrývá se za maskou klamu a používá “osobní romantické kouzlo”, aby získalo moc nad ostatními. Ale kdo je doopravdy královna Levana? Dlouho předtím, než jí cestu zkřížily Cinder, Scarlet a Cress v Měsíčních kronikách, žila Levana úplně jiný příběh – příběh, který nebyl nikdy vyprávěn… až dosud.
Marissa Meyerová, autorka ságy Měsíční kroniky, odhaluje v knize Nejkrásnější ze všech život své magnetizující záporné hrdinky, nezapomenutelný příběh o lásce a válce, zradě a smrti.
První dojmy z obálky:
Oproti originální je o mnoho lepší. Hrozně se mi líbí ty „kouzelně“ třpytivé mraky v detailu, protože to vypadá vážně pohádkově. podivně na mě působí samotná Levana, u které bych mnohem radši viděla nějaký závoj a něco, co by nenaznačovalo, že je za zrcadlem nahá (což je nepravděpodobné, ale působí to tak) + chybějící nos. Aspoň náznak nosu, prosím! Takhle to působí divně. Jednoznačně nejkrásnější část obálky je tedy zrcadlo a začarovaný les.
Hodnocení obálky:
O autorce:
Autorčin web: marissameyer.com
Recenze:
Na Levanu jsem zanevřela v podstatě hned, co jsem se s ní v Cinder, prvním dílu Měsíčních kronik, setkala. Jaké to překvapení, když se autorka rozhodla napsat novelu jenom o ní. Čekala jsem cokoliv, ale rozhodně ne tohle. Ošklivým zvykem autorů je hlavní záporné hrdiny ospravedlňovat, ale předpokládám, že účel zde byl naprosto opačný. A výsledek? Komplikovaný.
Hned na začátek říkám, že Nejkrásnější pro mě byl nejslabší díl série. Není to ani tak vina Marissy, jako spíš hlavní hrdinky Levany. Postavám se obvykle věnuji až ke konci recenze, nicméně jelikož Levana byla ústředním tématem knihy, nelze se jí vyhnout. Navíc tím nejsilnějším pojítkem knihy jsou právě jednotlivé charaktery.
Jako by nestačilo, co se šuškalo. Že mladá princezna vůbec není krásná, naopak je ohyzdně znetvořená po nějaké tragické nehodě v dětství. A jaké je to vlastně požehnání, že se na ni nikdo nebude muset dívat. Jaké štěstí, že umí tak dobře ovládat své kouzlo a jejich vzácný dvůr nemusí snášet pohled na její ošklivost.
Zastávám ten názor, že si z vykonaného zla někoho jiného může každý vzít něco jiného. Může se stát, že se stanete hodnou a vážně utiskovanou Cinder, nebo Cress, anebo někým úplně jiným. Levanu jsem litovala jen v jedné scéně. Ze 180 stran byl jen okamžik, kdy jsem ji litovala. Ten zbytek se mi hnusila. Levana byla zvrácená i v okamžicích, kdy měla být „hodná“. Celý vývoj knihy jsem vlastně čekala – co jsem nevěděla ze Cinder, to jsem si domyslela od klasické Sněhurky. Přesto varuji, že příští odstavec může spoilerovat. Jestli se příliš bojíte, přeskočte na další.
O královně Channary jsem si tak nějak vždycky myslela, že musela být hodná. Ve skutečnosti byla snad skoro stejně zlá jako Levana. Navíc byla pro svůj lid opravdu hroznou panovnicí. Když porodila dceru, přinutila svou švadlenu nechat si odstranit nohy, jen aby jí mohla nepřetržitě šít šaty. Na rozdíl od Levany ale svou dceru upřímně milovala.
Oni všichni mohli vypadat jakkoli.
Proč ona také nemůže být kýmkoli? Proč nemůže být jedinou osobou, kterou by si přála být?
Problém byl možná v tom, že se jí ještě tak úplně nepodařilo zjistit, kdo ta osoba je.
Co mi přišlo zajímavé, byly poměry na Měsíci. Téměř vše zahalené ve lži a povrchnosti tak, že ani nechápu, jak zde mohl žít nějaký člověk s dobrými úmysly. Stejně tak nechápu, jak z Winter mohla vyrůst tak hodná dívka. A že Cinder je kompletně jiná, než její biologická rodina.
Nejkrásnější mi přijde jako dobrý doplněk k sérii, navzdory tomu, jak moc jsem si po něm Levanu a její famílii zhnusila. Kniha se mi navzdory autorčině stylu četla velmi těžko, Levana a Channary na vás spolehlivě přenesou pořádnou dávku temnoty, až se vám udělá husí kůže. Přesto… Je to Marissa. A kniha do série hezky zapadá. Nezbývá už nic jiného, než vyhlížet Winter.
Hodnocení knihy:
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Egmont
Social Icons