Recenze: Tajemné touhy

Název: Tajemné touhy / Wicked

Autorka: Jennifer L. Armentrout

Série: Wicked / A Wicked Saga

Díl: 1.

Počet stran: 373

Nakladatelství: Baronet

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

V New Orleansu se začínají dít prapodivné věci… Dvaadvacetiletá studentka Ivy Morganová není jen tak obyčejná mladá žena. Ví, že lidé nejsou jediné bytosti ve francouzské čtvrti. Před čtyřmi lety kvůli nim přišla o všechno. Přísahala si, že ty příšery, které jí rozcupovaly život i srdce, najde a zničí.

Ani v nejmenším nepočítala s tím, že by do jejího života, jemuž dává řád pořádek a kontrola, mohl vstoupit kdosi jako Ren Owens. Představuje pro ni neodolatelný šarm a půvabné mužské kouzlo. Ivy zanedlouho dojde, že je pro ni v podstatě stejně nebezpečný jako ti ďáblové, protože s ním ztrácí kontrolu. Navíc už jednou přišla o velkou lásku a nehodlá dopustit, aby se tak krutá ztráta opakovala. Jenže přitažlivost si nevybírá a napětí, které mezi nimi stále narůstá, se odolává stěží. Hluboko ve svém nitru chce… potřebuje víc. Nestačí jí žít ze střípků minulosti a pomsty.

Po čase jí dochází, že i Ren má svá temná tajemství. Něco jí zamlčuje. Ivy najednou neví, co je pro ni nebezpečnější: starodávné bytosti, které chtějí převzít kontrolu nad městem, anebo muž žádající si její srdce i duši.

První dojmy z obálky:

Obálka je vážně nádherná. Tajemná, originální… Prostě potěcha pro oko. 🙂

Hodnocení obálky:

O autorce:

J. Lynn je pseudonym autorky Jennifer L. Armentrout, pod kterým píše romantickou sérii Gamble Brothers, „new adult“ romány Počkám na tebe (Wait for You) a Jako led(Frigid) a paranormální sérii Nephilim Rising.

Jennifer L. Armentrout bydlí v Martinsburgu v Západní Virginii v USA. Když právě nepracuje, ráda čte, dívá se na zombie filmy nebo si užívá volný čas se svým manželem a psem Lokim. Hodně času rovněž tráví na Twitteru.

Už na základní škole, když začala psát povídky, snila o tom, že se stane spisovatelkou. A taky jí moc nešla matematika. Jennifer píše paranormální romány pro mládež, sci-fi, fantasy a romance ze současnosti.

Více informací o autorce a jejích knihách najdete na webu jenniferarmentrout.com

Recenze:

Na Tajemných touhách vás do oka nejdříve udeří obálka. Při bližším přezkoumání dojdete k závěru, že v rukou nejspíš držíte nějakou Young Adult fantasy, a tak si ji po kratším nahlédnutí dovnitř odnesete rovnou domů. A tady je ten kámen úrazu. Není to Young Adult. Anotace vás sice už od začátku se slovíčkem „studentka“ bude mást, ale ne. Hlavní hrdince je 22 a podle toho vypadá i samotné zpracování, takže rozhodně čekejte New Adult, možná trochu zavánějící Urban Fantasy. Pro mě to byla celkem vítaná změna. Čekala jsem maturantku, místo toho se mi dostalo vysokoškolačky.

Od Armentrout/Lynn jsem už pár knížek přečetla, obecně mám autorku zaškatulkovanou jako takovou fajn oddechovou četbu, co se moc pěkně čte, obsahuje vždycky nějakou tu špetku humoru a příjemné hlavní hrdiny. Ani Tajemné touhy nebyly výjimkou.

Ich-forma, rychle plynoucí text, určitá zápletka a konec, co vás přiměje se ihned mrknout, kolik má série naplánováno dílů  a zahrát si na věštce, kdy byste tak v rukou mohli držet překlad a jestli byste radši neměli počkat, až vyjdou všechny a sfouknout je najednou… Ale já sama z vlastních zkušeností vím, že poslední bod nedodržíte, ani kdybyste se chtěli vzteky rozskočit.

Nezahlédla jsem jediný maršmeloun, ale klidně bych vsadila všechny peníze na spořicím účtu na to, že většina cereálií dávno spočívala v nafouknutém břiše skřítka, který v té misce usnul.
Že by se skřítkoví zfetovali cukrem?
Těžko říct.

Tajný řád, nepřátelští fae, o kterých běžný smrtelník nic neví, přitažlivý cizinec… Tak nějak jsem si nemohla pomoct a začala jsem příběh porovnávat s Horečkou. Je fakt, že určitým způsobem si podobné jsou, přesto nemůžu říct, že by tato kráska nepřinesla nic nového. Už jen prvotní fakt, že si hlavní hrdinka Ivy na rozdíl od Mac v pohodičce vysedává ve šněrovacích botách namísto lodiček (znalci Mac z Horečky ví, o čem mluvím) byl pro mě neskutečně uklidňující.

Na postavách se mi líbilo, že si pamatuju nejen ty hlavní, ale i pár vedlejších. Nejlepší byl bezkonkurenčně skřítek Cink. Ehm. Je pojmenovaný po Zvonilce, proto to divné jméno (v originále Tink alias Tinker Bell). Samotná Ivy je takový klasický příklad kick-ass hrdinky, co má na víc, než jen bezhlavé vraždění zrůd. Ren, to byl další slaďouš v řadě. Jenže u autorky by to beztak jinak nešlo, víme?

Další věc, co jsem ocenila, byly narážky na Harryho Pottera, Pána prstenů, ale také Rebelku (Ivy si ani jinak nepředstavuju) a jiné. Prostě filmy knihy, co mají švih. Jakákoliv podobná zmínka byla podána vždycky vtipně, takže to byly mnohdy právě tyto okamžiky, kdy jsem se potutelně chechtala. Při stávajícím stylu Armentrout by popravdě bylo težké si nějaké ty chvilky smíchu nenajít, protože ironie hlavní hrdinky k tomu už od začátku vybízí.

Oběma rukama jsem ho popadla za ramena, prudce jsem zvedla koleno a kopla ho mezi nohy. Zalapal po dechu, tak tak se zmohl na krátkou nadávku. Pustila jsem ho a couvla. S úpěním přepadl do předklonu.
„Dávej si bacha na pusu, pitomče,“ doporučila jsem mu, ladně se otočila a vyplula z baru.

Příběh obsahuje určitá klišé, často ho lehce odhadnete, proto ho celkově nehodnotím jako bombu astronomických rozměrů, ale jako něco u čeho se zasmějete, stránku po stránku budete obracet s nadšením a k tomu všemu získáte bonus v podobě zevrubné představy, co můžete čekat od dalších knih autorky.

Troufám si říct, že tím, jak se Tajemné touhy od ostatních knih autorky lišily, si mě získaly asi nejvíc – a to výhradně díky fantastické složce. Nepochybuji otom, že mezi svými vrstevníky má kniha ve fantasy těžké soupeře, ale jako příjemné zpestření je to dokonalé.

Tak. Další díl by měl v originále vyjít v roce 2016. Ptám se: Co teď?

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Baronet