Recenze: Pád noci

Název: Pád noci

Autor: Alexander Stainforth

Série: Pád noci

Díl: 1.

Počet stran: 195

Nakladatelství: Čas

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná s přebalem

Děj:

Rachel Adamsová unikla před dvanácti lety ze spárů sériového vraha. Traumatický zážitek ji natolik poznamenal, že se rozhodla soustředit jen na svou kariéru. Ta se však nevyvíjí očekávaným směrem. Rachel tedy využije pracovní nabídku svého přítele Charlieho Parkera a odjíždí do Kanady, kde si konečně přiznává, co k Charliemu cítí. Jejich láska ji osvobozuje od minulosti a naplňuje ji štěstím, které dosud nepoznala.

Krátce poté jí však někdo začne usilovat o život. Někdo, kdo ji velmi dobře zná a kdo se neštítí použít jakékoli prostředky k tomu, aby mu patřila. Kolo zběsilých událostí se roztáčí a Rachel si musí vybrat, komu uvěří. Bude to agentka FBI, která Charlieho označila jako podezřelého, nebo temný přízrak s rudýma očima, jenž už jí jednou zasáhl do osudu?

Rachel ví jediné – konec je nablízku a ona musí udělat všechno pro to, aby zachránila nejen svou duši…

První dojmy z obálky:

Trošičku umělá, ale u tohoto žánru (paranormální romance) by to zas tak nevadilo. Motiv nočního města se mi líbí, dodává tomu ten správný tajemný nádech.

Hodnocení obálky:

O autorovi:

Alexander Stainforth (vlastním jménem David Kaps), je mladý český autor, který se proslavil románovou ságou o Lady Jane. Dosud napsal deset knih. V nakladatelství Daranus mu vyšel thriller Tušení zla, sbírka povídek Kočka na lovu a romantická sága o Lady Jane.

Recenze:

Okolo Pádu noci chodím po špičkách už hezkých pár měsíců. Pamatuju si, že v jednu chvíli jsem na ni viděla recenze skoro všude. V tu dobu jsem si o ní něco málo přečetla a zjistila, že je od českého autora skrývajícího se pod pseudonymem (aby ne, když anglické jméno dnes upoutá větší skupinu lidí). Uplynula nějaká ta doba a já na knihu zapomněla. Výsledkem bylo, že když jsem ji rozbalila a mrkla na medailonek autora, plácla jsem se do čela a uvědomila si, že je to ta česká. O to větší byla moje zvědavost, když jsem ji otevřela.

Nepochybně jste už o takových případech někde slyšeli. Masoví vrazi, co unášejí děti, aby je rozporcovali na kousky, nebo ještě něco horšího. A to všechno hezky zaživa. Ve stejném duchu se ze začátku odehrává i náš příběh a není to žádný jiný úhel pohledu, než samotné oběti. Od tohoto okamžiku uplyne hezkých pár let a po menších neshodách a obavách tu máme oblohu čistou bez jediného mráčku. Jenže netrvá dlouho začíná se nám zatahovat znovu. A to je právě ten okamžik, na který všichni čekáme.

Charlie byl jediný, komu se na vysoké svěřila se svou minulostí. Nemohl pochopit, proč tak krásná dívka, jako je Rachel, vysedává každý večer nad učebnicemi, sleduje okolní dění a prakticky se odmtá zapojit do společenského života – musela s pravdou ven, pokud o něho nechtěla přijít.

Od prvního pohledu víte, že nějakých těch 200 stránek pro vás bude lehkou záležitostí. Styl psaní autora není nijak složitý, nedá se tedy říct, že by příběh neodsýpal, přesto na vás kniha oddechově působit nebude. Přiznám se, že já zažít takovou noční můru, co Rachel na začátku knihy, už by mě žádní psychiatři léčit nemuseli. Při pomyšlení, co se dělo potom mě jednoduše mrazí, proto rozhodně Pád noci do kategorie „lehká četba“ rozhodně řadit nebudu.

Při čtení se budete doslova třást hrůzou, obzvlášť pokud si knihu hezky necháte na volné večery, kde je všude ticho a kromě rozsvícené lampičky nad vaší postelí i absolutní tma. Já vím, sama bych si nejradši pogratulovala, tu noc jsem sebou cukala při každém slabším zvuku (a pak vám někdo řekne, ať zkusíte Stephena Kinga). Pro čtenáře navyklé na horory asi lahůdka na dobrou noc, pro slabší povahy jako jsem já, noční můra.

Co se týče postav, nepřirostly ke mně tak moc, jak bych si přála, ale řekla bych, že můj největší obdiv má Rachel, protože jak už jsem psala výše, já bych to co ona ve zdraví nepřežila. Charlie… to byl celkem fajn chlap. A pak tu byl dezert v podobě Johna. Ten byl taky vážně fajn.

Bodná rána do paže. Pořezané dlaně, jak si chránila obličej. Nůž se do ní zařezával tak zběsile, že už ani nevěděla, kde všude ji zasáhl.

Jediná věc, která mi zde přišla trochu vynucená, byla romantika. Věřím, že když Rachel znala Charlieho už roky, nebylo pro ni obtížné se do něj nevědomky zamilovat, přesto na mě byly ty romantické části přeslazené a občas i uměle udržované. Knize by rozhodně prospělo víc, kdyby byla ještě o pár desítek stran delší, ať už z hlediska vykreslení charakterů, nebo právě zmíněné milostné části, která by pak působila víc nenásilně. I když moc dobře chápu, že autor chtěl knihu v krátkém, zato napínavém rytmu.

Pád noci vůbec nebyla špatná kniha. Konec mě překvapil, při čtení jsem se opravdu bavila a hlavně vzhledem k délce (trochu paradox, že?) bych si dokázala představit, že bych si tuto jednohubku přečetla znovu. Přesto, své chyby má, proto bych ji zařadila ke knihám, které bez bližšího přezkoumání baví a hezky se čtou. Ale téma bylo zajímavé, to zase ano. Pokračování by celkem i stálo za hřích…

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Knihcentrum