Recenze: Niky

Název: Niky

Autor: Zuzana Ryšavá

Počet stran: 357

Nakladatelství: Egmont

Rok vydání: 2015

Vazba: Pevná

Děj:

Osmnáctiletá Niky je se svým životem docela spokojená. Alespoň do doby, kdy se její matka rozhodne podruhé vdát a převrátit jí ho tak vzhůru nohama. Se stěhováním do milionářské čtvrti získává Niky nejen nového otce, ale také nevlastního bratra Hynka, který ji brzy seznamuje se svými nejlepšími přáteli Bárou a Martinem – sourozenci se vzhledem modelů a s naprosto odlišnými povahami. Zatímco z Niky a Báry se snadno stávají kamarádky, vztah Niky a drzého, arogantního Martina je o něco komplikovanější. Přes počáteční nesnášenlivost a hádky mezi nimi vzniká zvláštní, křehké přátelství. A možná nejen to. Ačkoliv má Niky hodného přítele, svou první lásku, k Martinovi ji to táhne čím dál víc…

První dojmy z obálky:

Kromě toho, že bych jméno autorky vybarvila bíle stejně jako název knihy, musím říct, že se jedná o absolutní dokonalost. Mít knihu s takovou obálkou v knihovně je čest a nepochybuju, že si ji kvůli tomu taky leckdo koupí. Stejně tak jsou překrásné začátky kapitol a pogumované provedení desek. Ale čísla stránek bych zvětšila, nejsou tak dobře čitelná, jak by měla.

Hodnocení obálky:

O autorce:

Zuzana ryšavá se narodila se 12. září 1986 v Brně, kde momentálně žije i pracuje. Přestože studovala ekonomii, její největší vášní byla vždycky literatura. Už odmalička ráda čte a vymýšlí si své vlastní příběhy. I když jí spoustu času zabírá také její druhý velký koníček aerobik, postupně vznikl její první román Niky. V současnosti pracuje na dalších knihách. Více informací o Zuzaně Ryšavé a o Niky najdete na jejím blogu Niky stories.

Recenze:

Niky je jedna z těch knih, které vás navnadí na svůj oslňující zevnějšek. Říkáte si, že ke štěstí pak stačí už jen málo a vy do knihovny získáte nádhernou ozdobu a příjemnou oddechovku v jednom. Protože i dívčí romány se dají napsat pěkně – Eleanor a Park jsou toho živým důkazem. Ale věřte mi, u tohoto monstra to tak bohužel nefunguje.

Začnu něčím pozitivním. Po otevření na vás nejspíš tak jako na mě budou koukat velká písmenka s tlustým odsazením řádků, jejichž množství by se normálně do normostrany vlezly dvakrát, navíc se vám po začtení bude zdát, že ani styl autorky nebrání v rychlém vstřebávání textu, takže je všechno víc než ok. Ich-forma, holka s pozitivním přístupem sama k sobě, tanec… Fajn, fajn… To začíná pěkně! Jenže ani ne po magickém milníku sta stran se přistihnete, že kroutíte hlavou a knihu svíráte tak křečovitě, že máte pak značné potíže ji ze sevření vypáčit. A to je přesně ten okamžik, kdy si začnete uvědomovat, že jde všechno do kopru.

„Pojď dál, Bára se zdržela ve městě,“ řekl a já jsem okamžitě podvědomě zkoumala jeho výraz i tón. Nezdál se nepřátelský, ale zrovna vřelý taky nebyl.
Nervózně jsem si sedla na kraj křesla proti tomu, kde se usadil on a nevzrušeně dál večeřel.

Nejprve jsem měla problém s očividnými šablonami, kterých se příběh křečovitě držel. Máme tu hlavní hrdinku Niky. Ta je čerstvě po maturitě, její rodiče se v přátelském duchu rozvádějí a každý si vybírá nového partnera. Navíc tu máme nového nevlastního bratra, úplně nejlepší kámošku s italskými kořeny, u které se dá kdykoliv přespat a jejíž máma je čistě náhodou nejlepší kámoškou její mámy. A taky se jí čistě náhodou říká Niky. Chápete. Nikola a Veronica. A pak na scénu nastoupí neodolatelní a pohádkově bohatí sourozenci, z nichž minimálně jeden dělá modeling (ale zároveň je to pochopitelně příjemná a chytrá bytost, co se chystá na pedagogiku a okamžitě si s hlavní hrdinkou padá do noty) a další je děvkař, co se k Niky chová jako naprostý blbec. Hm, ale zároveň je na něm něco neodolatelného…, ne? No, a pak tu je náš věrný přítel.

Už chápete? Zápletku tušíte snad ještě dřív, než proběhne první náznak a tak nějak čekáte, že do sladkého happy endu zbývá snad už jen aby se všichni vzájemně popárovali. Jo, jasně. A taky pár nebezpečných situací. Aby to byla kniha, ne prázdné dialogy, že ano.

Máma začala teatrálně zhluboka dýchat pusou a já jsem nevěděla, jestli se mám smát nebo obrátit oči v sloup. Tohle vůbec nebyla ona! Nebýt její nervozity, byla by to tak pohodová svatba.

K tomu, aby se mi kniha líbila většinou stačí málo, dokonce i ta klišé by byla ok, kdybych se měla čeho chytit a oblíbila si alespoň jednoho hrdinu. V případě hlavní hrdinky to prostě nešlo. Fascinovalo mě její uvažování. „Teď podvedu svého kluka a když je tak daleko, nebudu si s tím přece dělat starosti. Nejlepší kámoška mě navíc bude krýt, nějak si najdeme chvilku pro sebe a vyspíme se spolu. V autě. Na veřejnosti. Kdyby to šlo, tak i na pláži. Pak se všechno zase vrátí k normálu a budeme jen přátelé. Hm… Když tak uvažuju, můj kluk, kterého podvádím je při práci s dětmi úchvatný. Jednou z něj bude super táta.“ Ano. Jen tohle mi chybělo ke štěstí.

Tahle knížka byla málem moje smrt. A přitom by to šlo tak krásně vyspravit! Austenová taky pracovala jen s minimální zápletkou, ale její romány bavily, protože hlavní hrdinové byli inteligentní a sympatičtí, aniž by to museli nějakým způsobem dokazovat. Ale chápu, že to už jsem někde úplně jinde.

I když já sama za sebe knihu důrazně nedoporučuji, pro začínající čtenářky to bude skvělá startovní čára. Dokážu si představit, že pokud si Niky koupí 13-14 letá slečna, bude tak nadšená, že přesedlá třeba k Lanczové, Greenovi a nakonec se ocitne na té správné cestě. Ale pokud je vám nad 15 let… Ne. 3 hvězdičky za to, že se tak rychle četla, jinak opravdu ne.

Hodnocení knihy:

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Knihcentrum