Tak, máme tu začátek nové dekády. A s ní i novou knižní výzvu! Maximální počet je opět 120 knih.

Pokud patříte mezi ty, kteří přečtou více než 120 knih za rok, můžete si rozvrhnout výzvu na kratší časový úsek, jestli jako já patříte mezi průměrné čtenáře, kterým poslední ikonka stačí počet knih si vyberte na celý rok.

Knižní výzvy se můžete zúčastnit i jako (ne)blogeři, na to je určena FB skupina pro tyto účely stavěná, pokud chcete zveřejnit svůj cíl na Instagramu, ikonky už jsou i v požadovaném rozměru 1080px.

Pravidla:

Cílem této výzvy je vybrat si určité množství knih, které byste za rok 2020 chtěli přečíst. Pojmout ji můžete také ve volném tempu, kdy postupně přidáváte ikonky s cíli, kterých jste již dosáhli a nedávat si žádný konkrétní milník. S interpretací máte volné ruce. Jak už jsem psala výše, čtenáři, kteří ví, že přesáhnou 120 knih za rok, mají možnost dávat si milníky na kratší časový úsek než je rok.

Množství knih se může pohybovat od 10 do 120 knih. Ať už je to na rok, nebo na tři měsíce.

Pokud svou výzvu splníte dříve, než jste předpokládali, můžete si počet knih navýšit. Pokud si naopak budete myslet, že nestíháte, můžete počet snížit.

Do komentářů mi napište odkaz na blog, se kterým se účastníte. Pokud volíte FB skupinu, příspěvky s vaším cílovým číslem jsou vítány, na Instagramu budu moc ráda, když mě v příspěvku/stories označíte @verkaskodova (není povinné).

Článek s výzvou byste měli zveřejnit 1. ledna 2020. Nic se ale nestane, když tak učiníte předčasně, nebo se z nějakého důvodu opozdíte. Účastnit se můžete až do konce roku 2020. V článku by měla být ikonka s počtem knih, které chcete přečíst, pokud si dáváte volný režim, stačí úvodní obrázek a větička, že se účastníte.

Byla bych ráda, kdybyste napsali, že výzvu pořádám já, ale nebudu se zlobit, když to v článku neuvedete. Výzvu nevydávejte za svou.

Pokud na tuto výzvu narážíte v roce 2020, zúčastnit se určitě můžete. Knihy se počítají od začátku roku, ne od data, kdy zveřejníte článek s výzvou. Pokaždé tedy uvádějte i knihy, které jste v tomto roce již přečetli.

Ikonky následují ve zmenšených velikostech, pokud potřebujete větší formát, stačí rozkliknout.

Bonusové ikonky:

Psát knižní rok v únoru? To zní jako já. Kdybych měla všec shrnout, rok 2018 se v oblasti mých zájmů nijak neodlišoval od toho předešlého. Pořád jsem závislá na dvou muzikálech, které jsem uctívala už v roce 2017 (ehm, Anastasia a Fantom opery), knižní rok byl pravda poněkud chudší, ale nakonec jsem přežila, yay, máme malý důvod k oslavě.

V tomto článku bych chtěla shrnout to, co mě minulý rok „poznamenalo“ nejvíce, ať už v dobrém, či zlém, nejlepší knihy roku jsem vyfotila na titulku, všechny můžu vřele doporučit. A teď už se na to vrhneme.

Začneme asi Princezninými deníky, rok 2018 jsem začala právě pátým dílem této série. Pořád stejně dobré, krize s nic nedělajícími mořskými šneky mi povážlivě zvedla náladu a Mia s Michaelem jsou prostě OTP, to se nikdy nezmění.

Pokračujeme Probuzením Simona Spiera, což bylo poměrně velké zklamání, když si vzpomenu na všechen ten hype kolem, knihu jsem ale navzdory několika wtf okamžikům dočetla a ok, žádné trvalé následky se na rozdíl od některých níže jmenovaných knih nekonaly. To už neplatí pro Svůdné zlo, jeden velký nesmysl a Křišťálový meč, který mi zabil celou sérii. Tolik traumat z jedná hlavní hrdinky jsem dlouho neměla, Mare byla příšerně sebestředná a sakra nesympatická.

Chuť jsem si spravila s Francescou Zappií, nejprve knihou Uvnitř mé hlavy, kterou jsem četla už podruhé a která mi dokázala, že milá překvapení pořád ještě existují a hned nato knihou Eliza and Her Monsters, která se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Už jen proto, jakým tématem se zabývala, a to ani nezmiňuji brilatně propojený text s komiksovými stránkami.

Neskutečně vtipnou záležitostí byla kniha Beauty of the Beast. Vím, nejspíš to není úplně reakce, jakou autorka původně svým dílem zamýšlela, ale fakt je, že jsem se celou dobu smála, až mi tekly slzy a bolelo mě břicho. Což mi připomíná, že si musím sehnat další knihy autorky. Fakt. Dobře, teď jsem se možná rozesmála nahlas.

„Thanks to Raffael, she felt only fullness, no pain.“ Tu větu si asi dám vytetovat.

Pokračujeme mangou Čarodějova nevěsta, která mě naprosto dostala (dokonce mám i Funko Pop Eliase ._.) a nesmíme opomenout Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, která mě velmi rozčílila a nenechala ve mně jedinou pochybu o tom, že ženám by mělo být vše odpouštěno. Protože podle této neexistují dobré a zlé ženy, jen ženy, co něco dokázaly.

Všichni se shodneme na tom, že Dvůr křídel a zmaru nebyl až tak super jako druhý díl série, já si to ale stejně moc užila. Kromě toho jsem uzavřela první trilogii, za to jsem na sebe fakt pyšná.

Hezkou vycpávkou byly komiksy Sarah’s Scribbles, ty mi přirozeně opět sedly a pokračovalo se knihou Krutá krása, u které jsem byla hned od začátku odhodlaná ji nenávidět, protože když v textu vidíte věci jako „hlas měl jako šlehačku“, tak přirozeně zdrháte jako o život a křičíte „vlkodlak“ jako v pohádce o Mrazíkovi. Ale nakonec se mi moc líbila, i přes určité prohřešky ála šlehačka, jsem našla zalíbení ve vtipných dialozích a chemii hlavních hrdinů. Proto mám taky na TBR Karmínové pouto, že ano.

Hezkou vycpávkou byly komiksy Sarah’s Scribbles, ty mi přirozeně opět sedly a pokračovalo se knihou Krutá krása, u které jsem byla hned od začátku odhodlaná ji nenávidět, protože když v textu vidíte věci jako „hlas měl jako šlehačku“, tak přirozeně zdrháte jako o život a křičíte „vlkodlak“ jako v pohádce o Mrazíkovi. Ale nakonec se mi moc líbila, i přes určité prohřešky ála šlehačka, jsem našla zalíbení ve vtipných dialozích a chemii hlavních hrdinů. Proto mám taky na TBR Karmínové pouto, že ano.

Podstatným milníkem byla i další Cizinka, tentokrát Bubny podzimu, která se jak jinak umístila mezi nejlepšími knihami roku. Historie a romantika, to je prostě moje. A cestování časem. Hlavně cestování časem.

Tento rok jsem si také dala re-reading Počkám na tebe, což byla stejně dobrá new adultka, jak si ji pamatuji a… PŘEČETLA JSEM PROHNILÉ MĚSTO. To byl v mých čtecích plánech velký světlý bod, a i když se mi Šest vran pořád líbilo o krapet víc, Prohnilé město bylo jednou z nejlepších knih roku.

Někde v průběhu jsem se připravovala na Humbook, tady stačí říct, že Tisíc kousků tebe bylo na vraždu, Sníh, nebo popel jakbysmet a Věrka zase musela zůstat doma, protože přece nikam nepojede bez knížek na podpis, z toho už jsem patřičně vyléčená po prvním ročníku. Páni, ale jak koukám, Sníh, nebo popel mě poznamenal opravdu hodně.

Jop, ty smrtelné bolesti, co jsem při čtení zažívala, si pamatuju. Jako třeba, když si hlavní hrdinka hrála na supermana a snažila se mi namluvit, že bledá pleť vypadá ve světle ohně stejně jako tmavá pleť černochů. Jasně.

Extra velké tlusté vykřičníky, protože teď přichází Mara Dyerová, naprosto úžasná série, u které jsem celou dobu jsem nevěděla, na čem jsem. Je to schizofrenie, duchové, nebo mimozemšťani? Nikdo neví, až do konce dvojky mě držela napnutou jako kšandy, teď mi ještě zbývá poslední díl. A romantika taky super!

Příjemným překvapením byl Hlas nože, asi jediná kniha svého druhu, na kterou pořád jaksi nemám slova. Následovala Fangirl, která si mě získala stejně snadno jako Eleanor a Park. Tady mi sedla halvní hrdinka, styl i námět, který se dotýkal stejné oblasti jako výše zmíněná Eliza. Dokonce si teď nejsem jistá, jestli už to taky nebyl re-reading. Nevadí, úžasné o nic méně.

Ne vždycky může být všechno fajn, Krásná katastrofa byla právě tím druhým čtením, které mi znechutilo pohled na celou sérii. Ve finále jsem vlastně celkem vyděšená z toho, že se mi to poprvé tak líbilo. Travis byl na vraždu a knížka na spálení, to je všechno, co k tomu tak můžu říct.

Podobnou hrůznou zkušenost jsem měla i se Sempre, extrémně naivní představou o tom, jak funguje mafie, to stejné platí o knize Řekni mi tři věci, která skrývá jedinečnou oduševnělou dívku s citlivým sdrcem a zálibou v knihách. Dělám si srandu, je to bruneta v moři blondýn, otevře knížku a hned je z ní Virginia Wolf, všechny odsuzuje kvůli vzhledu, přesto se do ní zamiluje úžasný kluk, který poznal její vnitřní krásu a bla, bla, bla. Někde po skončení knížky si ten kluk možná uvědomí, že je vlastně mnohem jedovatější, než ty party blond Barbie z L.A. Protože v L.A. jsou jen samé Barbie, že ano. A pokud máte zájem o mrchu s dvojím měřítkem, sáhněte po Zbožňuju New York, nebudete zklamaní.

Ale zpátky k příjemnějším knihám. Závěr roku jsem začala Krutým princem, který se staly mou nejoblíbenější knihou roku a taky se dostala mezi nejvíc vážené favority mé knihovny. Zamilovala jsem si hlavní hrdinku (víte co, mně ani nepřišla zlá, jako spíš skutečná a na tom si stojím) a atmosféru knihy, představu vílího světa, i ten love-hate vztah, co mezi sebou hrdinové mají. Stejně dobré jako Dvory, přísahám!

All the Crooked Saints patřil a nepatřil mezi průměr. Úžasné myšlenky, ale také hluchá místa, kdy jsem nenáviděla sebe i autorku. Přesto, velmi originální kousek, to se musí nechat. A kniha Věř mi byla zase moc hezká oddechovka s citlivým tématem, celkově jedna z těch lepší New Adult.

A na závěr roku další Princezniny deníky (pořád stejně dobré) a Píseň zimy, jedna z mých nejvíc oblíbených knih vůbec, kterou široké okolí nesnáší a já ji absolutně zbožńuji. Obzvlášť protože se jedná o retelling Laybrintu s Davidam Bowiem a hlavně (což vám nikdo neřekne, ale je to tam) Fantoma opery. Děj není bohatý na plot twisty, to si ale kniha bohatě vynahrazuje jedinečnou atmosférou, na kterou mě osobně dostala.

Poslední kniha, kterou bych normálně ani nezmiňovala, byl komiks Persephone, nádherně zpracovaný retelling na Persefonu a Háda, který nikdo moc nezná, protože kniha vyšla v menším nákladu, přesto si zaslouží svou pozornost.

Co se týče mého kulturního vyžití (nebudeme počítat Anastasii a Fantoma opery, to jsem se už zařekla na začátku), zamilovala jsem si muzikály Mean Girls, Největšího Showmana, Moulin Rouge, Rent a mimojiné také Dreamgirls. S tím se pojí i moje naplno rozjetá Funko Pop továrna na vlastní postavičky, kterou ocenila i oficiální stránka muzikálu Anastasie na Broadwayi (sdíleli mi fotku, yay). Dokonce se mi splnil sen – konečně jsem si pořídila dvě originální panenky Barbie a proč to říkám… Obě dvě jsou z muzikálu Wicked.

Byla jsem na Světě knihy, což byl jako vždy velmi příjemně strávený čas, kromě muzikálů jsem si rovněž našla i dva seriály, kterými jsem momentálně naprosto posedlá. Čas čarodějnic a Chilling Adventures of Sabrina, kdyby někoho zajímalo. A musím pochválit, zvládla jsem nějakým způsobem rozjet i Instagram a celkově se ve focení zlepšila. Já, všech chromáků král, možná zamrzlo peklo, nebo tak něco. Kdo ví.

Co vy a váš (ne)knižní rok 2018? Oblíbené a nenáviděné knihy? Překonání vlastních hranic, nebo běžná rutina?

Docela děsivé, blížíme se do dalšího desetiletí a já si pořád pamatuji, když jsem byla v kina na Hannah Montaně (:D). Jako každý rok tu pro vás mám další knižní výzvu, maximální počet je 120 knih.

Pokud patříte mezi supermany, rozvrhněte si výzvu na kratší časový úsek, jestli jako já patříte mezi průměrné čtenáře, počet knih si vyberte na celý rok.

Knižní výzvy se můžete zúčastnit i jako (ne)blogeři, na to je určena FB skupina pro tyto účely stavěná (až teď při psaní článku mě napadl ještě Instagram, to bych ale ikonky musela vytvořit ve větší velikosti, než 500x500px, takže to až příští rok)

Pravidla:

Cílem této výzvy je vybrat si určité množství knih, které byste za rok 2019 chtěli přečíst. Pojmout ji můžete také ve volném tempu, kdy postupně přidáváte ikonky s cíli, které jste již dosáhli a nedávat si žádný konkrétní milník. S interpretací máte volné ruce. Jak už jsem psala výše, supermani, kteří ví, že přesáhnou 120 knih za rok, mají možnost dávat si milníky na kratší časový úsek, než je rok.

Množství knih se může pohybovat od 10 do 120 knih. Ať už je to na rok, nebo na tři měsíce.

Pokud svou výzvu splníte dříve, než jste předpokládali, můžete si počet knih navýšit. Pokud si naopak budete myslet, že nestíháte, můžete počet snížit.

Do komentářů mi napište odkaz na blog, se kterým se účastníte. Pokud volíte FB skupinu, příspěvky s vaším cílovým číslem jsou vítány.

Článek s výzvou byste měli zveřejnit 1. ledna 2019. Nic se ale nestane, když tak učiníte předčasně, nebo se z nějakého důvodu opozdíte. Účastnit se můžete až do konce roku 2019. V článku by měla být ikonka s počtem knih, které chcete přečíst, pokud si dáváte volný režim, stačí úvodní obrázek a větička, že se účastníte.

Byla bych ráda, kdybyste napsali, že výzvu pořádám já, ale nebudu se zlobit, když to v článku neuvedete. Výzvu nevydávejte za svou.

Pokud na tuto výzvu narážíte v roce 2019, zúčastnit se určitě můžete. Knihy se počítají od začátku roku, ne od data, kdy zveřejníte článek s výzvou. Pokaždé tedy uvádějte i knihy, které jste v tomto roce již přečetli.

Ikonky následují v maximální velikosti, podle libosti si je zmenšete.

Bonusové ikonky:

Byť se se sama za sběratele nepovažuji, nemohu popřít, že mi nedělá problém si pořídit další vydání jedné a té samé knihy. Samozřejmě, všechno má své hranice, tuto praxi tedy uplatňuji jen u opravdu těch nejoblíbenějších knih.

V současné době se jedná o dvanáctku, knihy, které mám dvakrát z důvodu angličtina/čeština nepočítaje, to bychom měli přibližně dvacítku. Kroutíte hlavou a ptáte se, jak je to možné? Zhruba před dvěma lety bych reagovala úplně stejně, po první přečtené knize v angličtině mi ale nastaly krušné časy, protože jak jinak, cizí ovoce vždy o něco lépe chutná. A tak jsem spadla do jámy plné nádherných knih, které jsem chtěla všechny vlastnit. Důvody jsou různé a dále v článku bych vám je chtěla přiblížit. Na obhajobu: Já se fakt bránila.

Jazyk

Jak už jsem trochu naťukla, úplně prvotním impulzem pro pořízení dalšího vydání již vlastněné knihy, byl, je a bude jazyk. Pokud se mi kniha mimořádně líbí v češtině, nebo její mimořádnost naopak snižuje překlad, pořizuji si knihu v angličtině, a to ideálně v obálce, která se mi líbí nejvíce, protože ze začátku nepočítám s další edicí. Stejný princip funguje někdy i naopak, ale tehdy se většinou jedná jen o opravdové minimum knížek s tím, že nepřibývají další vydání, protože hezky zdobené knihy jsou většinou klasiky.

Písmo

Ó ano, i to se může stát, čtete správně. Na obrázku to není tak dobře vidět, ale kniha napravo (Jane Eyre v edici Word Cloud Classics) má tak malé písmo, že máte nutkání si vzít lupu, zatímco kniha nalevo (Jane Eyre v edici Faber Children’s Classics) byla pořízena právě kvůli větší velikosti písma. Tohle samozřejmě nelze předpokládat, k mé smůle byla právě ta s malým písmem moje úplně první Jane Eyre v angličtině – dokážete si představit, jak rozčarovaná jsem byla, když jsem ji držela v ruce.

Ilustrace z Anny ze zeleného domu

Ilustrace

Nejkrásnější a pro mě logicky nejodůvodnitelnější (kromě jazyka, samozřejmě), jsou knihy pořízené kvůli ilustracím. Pokud je kniha moje oblíbená, nedělá mi problém (mně, ne mojí peněžence, abychom si rozuměli) za její ilustrovanou podobu utratit menší jmění. Některé jsou opravdová mistrovská díla a ráda na ně pomýšlím jako na obrazy, za které někdo jiný utratí daleko větší částky s daleko menšími výčitkami svědomí. Dobře, jedná se jen o přetisk ilustrace, ale stejně, je něco krásnějšího, než koukat na vaše milované postavy, jak přicházejí k životu? Ilustrace perfektně dokreslují atmosféru a i když si od nich také ráda odpočinu (vlastní představivost a tak), nedám na ně dopustit.

Překlad

Ano, opravdová zvěrstva, jako v případě Anny ze zeleného domu, se dějí. Tato klasika u nás původně vyšla v poněkud osekaném a zásadně změněném překladu, který Albatros minulý rok napravil („nové“ vydání můžete najít i v Levných knihách, bohužel se jedná o stejný starý překlad, který vám ze srdce nedoporučuji), hrůzostrašné zážitky ale přetrvávají.

Pokud pomineme diametrálně odlišné věty (vyškrtnuté, přepsané, zpřeházené), nejde si nevšimnout určitého rozdílu při diskuzi s někým ze Slovenska, a to zejména u jedné nejmenované, pro děj podstatně důležité kapitoly. Ta nejmenovanému Slovákovi dokáže, že jste hňup, když knihu prohlašujete za svoji oblíbenou, přitom si na něco takového vůbec nevzpomínáte. Pak přijdete na to, že za to nemůžete vy, ale paní překladatelka, která se ji rozhodla prostě vynechat.

Podobný, nikoliv však stejně dramatický překlad byl u Fantoma opery, kde mi některé výrazy přišly zvláštní (šála měnící se v šátek a tak pořád dokola, ačkoliv zrovna tato věc se s dalším překladem neeliminovala, Leroux nejspíš prostě ignoroval rozdíly v dámské gardorobě), jindy jsem skřípala zuby nad přeloženými jmény. Vysvětlete mi, proč někdo potřebuje mít Christinu Daaéovou, proč.

Komentovaná klasika

Já miluju komentovanou klasiku, bože. Mým snem je pořídit si všech šest knih Jane Austen jako „annotated“, protože se dozvídám spoustu užitečných věcí, které bych jinak na internetu tak pěkně pohromadě a stručně nenašla.

Obálky

Ano, i něco takového jsem udělala. Ne v enormním množství, ne za plnou cenu, ale udělala. Některé obálky mají duši a já je chci vlastnit. Toť vše, co k tomu chci říct.

Zjednodušená edice pro děti

Stejně jako dva následující body, které po tomto následují, tuto záležitost ani tak úplně za první známky šílenství nepokládám. Jedná se sice o stejnou knihu, obsah je ale zkrácený, mnohdy obsahově zábavně upravený, aby jej mohly číst děti, případně jazykově méně pokročilí (ano, mám doma i tři zrcadlová vydání klasik, pořízených právě kvůli zkrácené formě), jedná se tedy o poměrně unikátní text. A ano, má to ilustrace. Hodně ilustrací. A já ilustrace zbožňuju, to už jsme si řekli.

Fantom opery – Pop-Up kniha

Pop-Up

Zvláštní kategorií jsou Pop-Up knihy, ty mají obrázky a dokonce hýbátka. To jsou takové ty skoro 3D věci z papíru, co jste milovali jako děti (na obrázku vidíte jednu z jednodušších verzí z osmdesátek, dnešní Pop-Upy jsou mnohem propracovanější) a kterými budete posedlí jako dospělí, protože klasika v Pop-Up verzi, to sakra chcete. V podstatě neexistuje dospělák, který by si u mě rád s okýnky nezahýbal, protože SE TO PROSTĚ HÝBE.

Pride & Prejudice – Marvel

Komiks

Poslední kategorií je komiksová podoba knihy. Komiksům jsem propadla už před nějakou dobou, dodnes mě to však neopustilo. Pokud se mi líbí ilustrace a vím, že příběh je jeden z těch, který snesu v absolutně jakékoliv reprodukci, můžete se spolehnout, že inkriminovaný komiks najdete u mě v knihovně. Marvelácká adaptace Jane Austen je navíc fakt totálně prďácká.

Prvních pět knih v mé knihovně s největším počtem jednotlivých vydání:

Pýcha a předsudek – 15 kopií

Jane Eyre – 13 kopií

Fantom opery – 7 kopií

Anna ze zeleného domu – 7 kopií

Tajná zahrada – 5 kopií

Co vy, máte doma knihy „jen jednou“, nebo si taky budujete malou sbírku? Máte nějaký jiný plán, podle kterého si kupujete další vydání knih?