Po Kruté kráse jsem bažila přibližně dva roky. Jestli jste trošku sledovali dění, neminuly vás zklamané recenze a rychlý pokles zájmu, co se této relativní novinky týče. Budu upřímná, já to pozorovala taky, knihu jsem si ale stejně chtěla přečíst. Proč? Je to velmi prosté. Jsem jednoduchý člověk. Když dojde na Krásku a zvíře, jsem prostě ztracená. Postavte přede mě rozzuřeného dikobraza s vlaječkou „retelling Krásky a zvířete“, já si ho nadšeně adoptuju a budu se s ním bez sebemenších námitek mazlit. Dejte mi Krutou krásu a já si ji prostě přečtu.
Byť Krutá krása není tak úplně klasický retelling na Krásku a zvíře (a skrývá minimálně dva další, které vám neprozradím), děj začíná osvědčeným sňatkem. Nyx je už od narození zaslíbená muži, kterého nikdo nikdy neviděl a o kterém se tvrdí, že je všechno, jen ne muž. Nyx ví, že ho musí zabít. K tomu je vychovávána i vedena, s tím se usíná i probouzí, večeří i snídá. Její existence se odvíjí od jistoty, že až nadejde čas, bude vědět, jak svého novopečeného manžela zabít. S čím však nutně nepočítá, je, že takový střet nutně přežije.
„Tenhle klíč odemkne všechny místnosti, do kterých máš dovoleno vstoupit. Do těch ostatních se vstoupit nepokoušej, nebo toho budeš draze litovat… i když ne moc dlouho.“
„To se stalo vašim předešlým osmi ženám?“
„Některým z nich. Některé si tiply špatné jméno. A jedna spadla z ocelového schodiště, ale ta byla neobyčejně nemotorná.“
Bez vykrucovaček můžu říct, že jsem ke Kruté kráse nepřistupovala jinak, než bez větších očekávání. Prvních čtyřicet stran jsem se tak trochu chystala na nejhorší. Styl nebyl tak lákavý, aby zaujal, hlavní hrdinka byla neslaná, nemastná a všechno jako kdyby šlo postupně do kopru. Ale znáte to, někdy se stane, že se kniha postaví na hlavu a ukáže se z úplně jiné stránky, než byste čekali.
První jev mají na svědomí věty typu „Hlas měl jako šlehačku, lehký, ale sytý.“, ten druhý pak mnohem častější odstavce plné skvěle zvládnuté chemie mezi hlavními hrdiny, dynamických rozhovorů a humoru, za který by se nestyděl žádný současný autor young adult. A samozřejmě, pak tu máme Ignifexe.
Ignifex je hlavním tahounem příběhu. Nesnažte se si nalhávat opak, jedná se o obecně platný fakt a zákon. Ignifex je dravý démon, kterému ty výhrůžky smrtí opravdu věříte a přitom ho celou dobu prosíte, aby vás neopouštěl a nenechával vás s Nyx samotné. Kromě nepopiratelného charisma mu to s Nyx skvěle šlape a je něco přesně mezi rampelníkem a satanášem.
Naproti tomu Nyx je slabším článkem celého příběhu. Většinu času se zmítá ve svém dilematu ublížit – milovat, zabít – nechat žít. Toto dilema řeší často a bez větších výsledků, což z ní činí temnější stránku celého příběhu. To a pak taky hlas sytý jako šlehačka.
Blížil se ke mně jako kocour plížící se k ptákovi. „Mám se snad víc bát vlastní smrti?“
Ustoupila jsem o další krok zpátky a narazila do jednoho ze sloupů. Protože nebylo kam utéct – a já stejně věděla, že útěk by mě nezachránil –, mohla jsem ho jen probodávat pohledem.
„Ale ne, tím se vůbec neobtěžujte. Jen dál odpočívejte v pokojné neznalosti.“
„Radši mě zabiješ ve spánku?“
„Bylo by neslušné vás před tím vzbudit.“
Styl autorky má pouze náznak plynulosti, spíš než rychle plynoucí odstavce vás bude pohánět tajemno (a vtipné scény, uznávám), což je další příjemná složka příběhu. Celou dobu jsem si představovala, jak snadno by šlo šlehačkové a nerozhodné scény nahradit těmi temnějšími. Obzvlášť, kdyby se autorka rozhodla rozvést jeden z těch dalších dvou klasických příběhů, které se v knize nachází.
Posledních 70 stran jsem četla spíš ze setrvačnosti. Ignifexe bylo málo a omáčky okolo skoro stejé množství jako ze začátku. Finále mě nenechalo nijak překvapenou, ani vyšťavenou, řekla bych, že jsem jeho větší část uhodla už na začátku, celkově jsem ale z knihy měla víc než povznesený pocit a i teď, když pátrám po úryvku, který bych vám sem do recenze hodila, mě lehký smích neopouští (pokud tyto dva úryvky ve výsledku nebudou tak vtipné, jak jsem slibovala, je to jen tím, že musím vybrat spíš kratší, než delší úsek).
Krutá krása ve výsledku není nic světoborného, ztrátou času bych ji ale rozhodně nenazvala. I u kvalitnějších knih jsem se nenasmála zdaleka tolik jako s Nyx a Ignifexem a moc ráda bych si v ruce aspoň na chvíli podržela autorčinu další knihu. Sečteno a podtrženo, z hrůzného očekávání (obzvlášť kvůli zklamaným recenzím) se vyklubala příjemná jednohubka s dnes už ne tak častým humorem a hrdiny, mezi kterými chemie opravdu funguje.
Ukázka toho, jak moc je to super, archivní dojem ze zhruba 50. strany:
Knihu můžete na zakoupit na stránkách Albatros Media
Název: Krutá krása (GR)
Autor: Rosamund Hodge
Překlad: Anna Andrlová
Série: Krutá krása
Díl: 1.
Počet dílů v sérii: 2
Počet stran: 255
Nakladatelství: CooBoo
Rok vydání: 2018
Vazba: Pevná
Když bylo jejímu bratrovi třináct, začal se svými přáteli pořádat sedánky tvůrčího psaní a nedovolil jí se zúčastnit, protože jí bylo teprve osm. Okamžitě prohlásila, že se jednou stane spisovatelkou a přinutí ho litovat.
Pořád toho nelituje. (Ověřila se to.) Ale v roce 2014 vydala svou první knihu, takže nejspíš všechno vyšlo tak, jak mělo.
Některé věci miluje víc, než poezii T. S. Eliota. Ale není jich mnoho.
Okomentovat